Táborové hry

Organizátor hry se zeptá: ,,Kolik kilometrů jsme ujeli z autobusového nádraží?' Každý řekne svůj odhad a organizátor oznámí všem skutečný počet ujetých kilometrů. Musí se ovšem předtím podívat do mapy nebo řidiči na tachometr, aby zjistil přesnou odpověď. Během další jízdy vyžaduje nové odhady.

Vypracujeme hráčům bodovací tabulku a před cestou je informujeme o bodech za jednotlivá zvířata (pes 2 body, kočka 1 bod, slon 100 bodů apod.). Hráči během cesty sledují krajinu a pokud uvidí nějaké zvíře z bodovací tabulky, oznámí to vedoucímu. Vedoucí prvnímu, který zvíře spatřil, připíše příslušný počet bodů.

Na pokyn si každé dítě musí najít strom. Za 15 vteřin (na další pokyn) se všichni musí svého stromu chytit a to tak, aby se nedrželi ani jedné větvičky (ani nohama) a nedotýkali se země. Kdo vydrží takhle na stromě nejdéle, vyhrává.

Vedoucí se cestou znenadání zastaví a zavolá: 'Deset!' Družina už ví, co to znamená. Každý se snaží (10 deseti vteřin schovat tak, aby nebyl z cesty vidět. Vedoucí se zatím dívá do oblak a zvolna počítá do deseti. Pak začne pozorně zkoumat terén. Hledá jen očima, své stanoviště neopouští. Koho uvidí a pozná, toho zavolá jménem. Odhaleni hráči dostávali trestný bod. Družina pak pokračuje v pochodu - po několika minutách se vedoucí ozve znovu. Tentokrát vykřikne: 'patnáct!' Je to v terénu. kde je o úkryt nouze, proto mají hráči na hledání vhodné schovávačky delší dobu. Po pěti zastávkách vyhodnotíme, kdo má nejméně trestných bodů.

Vedoucí občas odbočí z cesty do houští, přikrčí se za balvan a pískne. To je signál pro hráče, aby se rozeběhli z cesty do lesa a vedoucího hledali. Kdo se jej dotkne první, vyhrál.

V rámci pochodu se musíme jak rozhýbat, tak i odpočívat. Proto si sundáme batohy a společně rychlejším tempem projdeme určitý úsek, po chvíli se rozběhneme a opět určitý úsek projdeme.

Zastavte se na kopci s dobrým rozhledem. Dejte dětem prohlédnout krajinu, ať se dobře orientují v mapě. Potom je odveďte tam, odkud již není rozhled a dejte jim z paměti popsat pozorovanou krajinu. Ptejte se na polohu lesíků a vesnic, nápadných bodů, křížků, kostelů a komínů.

Vedoucí schovává cestou papírové kartičky. Pro jejich úkryty vybírá významnější místa. Jeden lístek dá za dopravní značku, druhý odloží na můstku, třetí vsune do duté trubky. Hráči vedoucího sledují a snaží se zapamatovat si místa, kde jsou lístky schovány. Navečer, když se družstvo vrací z výletu, hráči soutěží, kdo najde více lístků. Nikdo se nesmí vzdálit od vedoucího víc než na 20 m.

Připravte si řadu malých lístečků a napište na ně různá slova. Na každém lístečku bude vždy jedno písmeno. Při vycházce v terénu jděte před hráči v takovém odstupu, aby vás neviděli, a lístečky s písmeny klaďte na cestě a v její blízkosti.. Každé písmeno by mělo být vidět, aniž by na ně museli hráči sáhnout či odbočit z cesty. Písmena klaďte přesně tak, jak jsou ve slovech za sebou (poznamenejte si na rub kartiček jejich pořadové číslo). Hráči vyjdou několik minut za vedoucím. Každý má zápisník a poznamenává si jednotlivá písmena, která po cestě spatřil. Dělá to nenápadně, aby neupozornil na polohu písmene soupeře. Kdo vyluští z objevených písmen nejvíce slov, vítězí.

Na vyznačený úsek cesty zapícháme kolíky rozlišené dle družin. Družinky jdou a hledají. První, kdo najde všechny kolíky, vítězí.

Vedoucí se znenadání zastaví a zvolá: ,,Bouřka na deset!' To je signál pro hráče, aby se do deseti vteřin schovali tak, aby nebyli vidět z cesty. Vedoucí se zatím nikam nedívá a nahlas počítá do deseti. Potom začne pozorně, jen očima, zkoumat terén. Koho z místa uvidí, získá jeden trestný bod. Potom se pokračuje v pochodu. V průběhu pochodu může ohlásit bouřku (nejméně na 6) každý.

Vedoucí družiny jde napřed a cestu značí obvyklými pochodovými značkami. Až ujde 100 až 200 m, nechá na cestě značku ,,Dopis ukryt tímto směrem'. Počet kamínků či větviček říká, kolik je k dopisu asi kroků. Značce však něco chybí, směrová šipka. Družina jde po cestě pět minut za vedoucím, drží se po hromadě a hledá dopisy (bonbóny). Dokud není bonbón objeven, nikdo nesmí jít dál.

Vedoucí nastříhal z různobarevných papírků proužky 7x2 cm. Na třetinu z celkového počtu natiskne 3 medvědy, na druhou třetinu dva a na poslední jen jednoho. Těchto papírků pak využije k okamžitému a hmatatelnému odměňování hráčů za malé soutěže (lepší než fiktivní body). Aby závodnická horečka neopadla po obsazení prvních třech míst, zavedeme dodatečné pravidlo. Kdo bude poslední, musí vedoucímu vrátit jeden lístek, který získal v některém z předchozích závodů.

Až půjdete na méně rušné silnici a v protisměru nebude vidět žádné auto, hádejte, jakou barvu bude mít vůz, který se proti vám vynoří jako první. Kdo uhodne, dostane bod.

Na začátku výpravy rozdáme každému dítěti 7 kartiček, životů. Potom všem sdělíme, že po celou výpravu nesmí říci slovo {f ano} či {f ne}. Pokud tak učiní, odevzdají jednu kartičku tomu, kdo na jejich prohřešek první upozornil (popřípadě vedoucímu). Ten, kdo má na konci výpravy nejvíce kartiček, zvítězil. Hru lze obměnit tak, že zakážeme slova {f kde}, {f kdy}, {f proč} a {f jak} nebo jméno některého z vedoucích. Zakázaných slov by měl být zapamatovatelný počet.

Organizujeme různým způsobem. Při běžném pádlování používáme tratě krátké (50--100 m), střední (100--500 m) a dlouhé (500--1000 m). Kombinujeme však další možnosti pohánění lodi: holé ruce + kormidlo na 25 m, pouze kormidlo na 50 m, jízda pozpátku,...

Dvě lodi s osádkami vyplují proti sobě. Na každé z nich je veslař a bojovník. Bojovník je vyzbrojen hrncem nebo jinou nádobou a snaží se nalít do soupeřovy lodi tolik vody, aby se potopila. Je však zakázáno soupeřovu loď držet, dotýkat se jí, nebo ji naklánět či převracet.

s ním kolečko kolem kůlu, vrátí se zpět a předá vše dalším v pořadí. Lze též místo pádlování bidlovat (a la gondola).

Závodí se tak, že děti plavou a tlačí loď.

Dvě dvojice sedí v lodi proti sobě a pádluji. Vyhrává ta dvojice, které se podaří popojet. Je možno měřit i čas.