Táborové hry

Na čtverečkovaném či šestiúhelníkovém papíře jsou vyznačeny půdní oblasti a vzduch. Každý hráč staví nějakou kytičku. Hráči se střídají po tazích. V každém tahu se vypočítá, kolik minerálů a celulózy kytička získá ze svých kořenů a lístků. Z nich si pak může hráč přistavět další kořeny (pouze na půdě), lístky, cestičky (maximálně 3 políčka daleko), zásobníky (na přebytečný materiál), různé zbraně na jedno nebo více použití, bomby, slizomet, slizolamy,... Pravidla jsou velice variabilní a je možno je vymyslet vždy znovu. Hra se rozvíjí exponenciálně do doby, než se začne bojovat. Pak začne trvat strašně dlouho kvůli tahanicím mezi soupeři. Je nutno navrhnou ceny tak, že na zbraně je potřeba hodně minerálů, které se získávají v kořenech, které mohou růst pouze v půdě, takže probíhá boj o půdu.

jídlo, energii; tyto suroviny a peníze. Každé kolo se dělí na jaro (nákup a prodej továren a surovin), léto (výrobu v továrnách) a zimu (volný obchod, stanovení nových cen podle zájmu trhu). Úkolem hráčů je vymyslet optimální strategii, sdružit se do skupinek a vyznat se ve strašném chaosu. Obvykle jsou 4 stoly se 4 odvětvími průmyslu. Je nutno vyrobit hrozně moc papírků (peníze, suroviny, továrny). Továrny mají omezenou životnost, jsou přesně daný výrobní vzorce. Nákup a prodej od státu jsou nevýhodné v poměru 2:1. Jeden člověk je šéf určuje ceny, prognózy do budoucna (všechno na tabuli). Je možné podplácet organizátory.

Oba hráči mají čtyři sady kartiček s čísly 1 až 5. Na začátku hry oba ,,stojí pod skálou', neboli si představují, že jsou ve výšce 0 metrů. Cílem je vylézt na skálu, například do výšky 60 metrů. Hra se hraje na etapy, v každé etapě leze jeden z hráčů. Tah v této hře vypadá následovně: Hráč se rozhodne, zdali ,,leze' nebo ,,tluče skobu'. V případě že leze, druhý hráč mu ukáže kartičku o kolik popolezl a dá ji stranou. Pokud mu ukáže kartu s číslem 1, zamená to, že horolezec spadl a to do výšky, kde zatloukl poslední skobu. Jinak, rozhodl-li se hráč na tahu zatlouct skobu, připíše si skutečnou výšku toho, co v této etapě vylezl. Po zatlučení skoby i po pádu etapa končí a ,,leze' druhý hráč. V případě, že by hráči došly všechny kartičky, vezme znova celou sadu a hraje se bez přerušení dál. Kdo dosáhne vrcholu dřív, vyhrál. Hra je náročná na strategii --- co si můžu dovolit, je třeba počítat jak svou i soupeřovu výšku, kartičky které mají oba hráči k dispozici (hlavně padáky) a odhadnout, kam až mě soupeř pustí, nebo kam by mě měl pustit, aby se nepoškodil.

Udělejte si malou kuličku z papíru ještě lepší je pingpongový míček). Pak se rozsaďte po všech stranách stolu a nakreslete křídou uprostřed okraje každé strany malou branku o šíři asi 10 cm. Výška branky je 5 cm. Hráč každé strany stolu hraje proti třem brankám stran ostatních. Branka je tedy, když kulička, poháněná po stole foukáním hráče, vběhne do některé z branek. Je-li vás málo na obsazení všech čtyř stran stolu, hrajte jen na dvou stranách.

Po každé straně stolu usedne jeden hráč (při větším počtu hráčů i dva nebo tři) a doprostřed stolu se položí pingpongový míček. Nemáte-li jej, poslouží i malá papírová kulička. Na dané znamení začnou všichni hráči do míčku foukat a snaží se, aby míček spadl na soupeřově straně se stolu, nebo aby se dotkl tváře některého z cizích hráčů. To se lehko stane, protože při foukání mají všichni hráči hlavy až u okraje stolu. Strana, které míček spadl se stolu nebo se dotkl něčí tváře, dostává gól. Není přípustno pokládat při hře ruce na stůl. Hraje se na čas předem smluvený (nejdéle 10 minut, protože foukání za chvíli velmi unaví) nebo na pořadí branek: poslední je strana, která obdrží první branku, předposlední ta, která obdrží branku druhou, za ní je strana s brankou číslo tři a vítězí strana, která zůstává jako poslední bez branky.

Mapa světa je rozdělená na státy. Každý hráč vlastní jednu velmoc. Na různých teritoriích má vojenské jednotky. Hra probíhá po kolech. Každé kolo má 3 etapy: napsání pokynů pro tahy jednotek, řešení kolizí a debata mezi hráči o strategii. Úkoly jsou hráčům na začátku tajně určeny (zabrat nějaký kontinent, zničit někoho jiného...). Hra končí v okamžiku, kdy někdo splní svůj úkol. Hráči se nesmí izolovat, jinak by je ostatní zničili. Musejí se vzájemně domluvit, kdo na koho.

Hrají se na orientovaném grafu s jedním startovním vrcholem a několika cílovými. Hráči střídavě posunují figurku ve směru šipek, kdo dosáhne cíle, vyhrál.

Na čtverečkovaném papíru tužkou vymezíme čtverec o délce a šířce 15 čtverečků. Hráči mají v ruce tužku a po sobě udělají čáro po straně některého čtverečku uprostřed velkého čtverce. Cílem je, abychom svou čárou uzavřeli čtvereček, který během hry už ze tří stran orámovali. Kdo takto uzavřel čtvereček, může si do něj zapsat nějaký svůj znak. Musíme promýšlet, ke kolika uzavřením dopomůžeme svými čarami spoluhráči a kolik nám jich musí přenechat, aby to bylo pro nás výhodnější. Vyhrává ten, kdo má nejvíc uzavřených čtverečků označených svými znaky.

Pokryjete desku hladkého stolu balicím papírem, na jehož horních třech čtvrtinách je namalována šachovnice se samými bílými poli o velikosti asi 3$ imes$3 cm. Na každém čtverci je napsáno nějaké číslo od 1 do 20. Čísla mohou být zpřeházená, některá se mohou opakovat, jiná mohou být vynechána. Každý hráč má knoflík, který má cvrnknutím dopravit od spodního okraje papíru na některý ze čtverců. Číslo čtverce, na kterém se knoflík zastavil, se zapisuje: to je počet bodů, které hráč v tomto kole hry získal. Každý se proto bude samozřejmě snažit cvrnknout knoflík na čtverec s největším číslem ale to se vždycky nepodaří, knoflík si nedá moc poroučet! Přeletí-li hráči knoflík přes papír a spadne ze stolu, nevydělá hráč nic a musí zaplatit pokutu 20 bodů. Odečte si je z těch, které už získal v předchozích kolech. Je ovšem také možné, že 'udělá sekyru' hned při prvním cvrnknutí. Každý si své výdělky i pokuty přesně zapisuje, sčítá a odčítá za kontroly ostatních. Dorazí-li knoflík na hraniční čáru mezi dvěma či více čtverci, platí číslo toho čtverce, na kterém je knoflík zřetelně umístěn většinou své plochy. Je-li umístění sporné a hráči se přou, které číslo má platit, hod se ruší a hráč startuje znovu.

Položte na stůl knoflík tak, aby se dotýkal stolu svou zakulacenou stranou. Pak přitlačte na okraj knoflíku nějakým zakulaceným dřívkem či neořezaným koncem tužky ap. Pod tímto silným a prudkým přitlačením knoflík vyskočí do výšky. Dopadne-li zpět na svou zakulacenou stranu, dostane hráč 3 body, dopadne-li na rovnou stranu, obdrží hráč 1 bod. Spadne-li knoflík ze stolu, hráč ztrácí 2 body. Hráči se desetkrát vystřídá jí a vítězí ten s největším počtem bodů.

Na začátku hry se oba hráči dohodnou kdo začne a pak každý tajně napíše cifru od 6 do 9. Pak si cifry ukáží, sečtou je a nakreslí do řady tolik čtverečků, kolik byl součet. Druhý čtvereček z jedné strany proškrtnou. Tím je připravena hrací plocha a může se začít hrát. Hráč na tahu proškrtne jeden čtvereček nebo dva sousedíci čtverečky. Proškrtávat se smí jen prázdné čtverečky. Kdo nemá tah, prohrál. Lze škrtat jen čtverečky vedle sebe, a tudíž záleží na rozmístění neproškrtlých čtverečků. Pokud neproškrtlé čtverečky tvoří souvislý blok, má hráč na tahu triviální vyhrávající strategii, a proto se tedy na začátku jeden ze čtverečků proškrtává.

Hrají dva hráči ve čtverci 5$ imes$5, jehož pole E1 je vyšrafováno. Do prázdných polí hráči střídavě zakreslují obrazce K, L a M, přičemž dodržují následující pravidla: Hráč prohrává, pokud dovede čáru na okraj čtverce, nebo když se jeho soupeři podaří ji dovést na okraj pole E1. Při této hře je zvláště důležitý čas na tréning a hledání optimální taktiky.

Kdysi velmi oblíbená karetní hra, původem z Francie. Každý z hráčů obdrží 3 karty a poslední 3 se rozloží otevřeně do prostřed stolu. Zbytek tvoří zakrytý talón, z něhož si hráči střídavě odebírají po jednom svrchním listu, vyjma případu, kdy mohou měnit jednu nebo všechny tři vyložené karty za karty z ruky. Cílem je vylepšení bodových hodnot svých karet. Počítají se jen karty jedné barvy a to od dvojky do desítky podle hodnoty, každá figura deset a eso jedenáct. Nikdo není nucen měnit a k pokračování hry se dává sousedovi pokyn slovem dále. Projde-li bez výměny celé kolo, nahradí se všechny tři vyložené karty znovu z talónu a zastrčí se dospod. Hráč, který je spokojen s docílenými hodnotami, ohlásí dost, ostatní hráči mohou ještě jednou měnit, načež dojde k zúčtování bodů. Hráč s nejmenším počtem bodů obdrží trestný bod. Dosažením předem určeného počtu bodů hráč vypadá ze hry. Hraje se pak dohrou poslední dvojice hráčů. Výjimku v počítání tvoří kombinace stejnobarevné dámy, krále a esa s hodnotou 31, zvaná ALAGER, která se ihned hlásí a je odměněna odpisem jednoho bodu. Ostatní už nemohou měnit a hráč s nejmenším počtem hodnot prohrává bod.

Příprava: Nejdříve musíme opatřit zlaté valouny, nejjednodušší jsou žluté papírky, ale to není příliš efektní. Lepší jsou normální kamínky obarvené zlacenkou (cca 30 Kč na dostatek kamenů, po obarvení budete mít doslova zlaté české ručičky). Na vhodném místě vybudujeme (to znamená položíme sem váhy a papíry) banku. V okolí (do 400 m) banky vytyčíme provázky zlatonosná území a umístíme do nich valounky. Dále zhotovíme mapu těchto území. Doporučuji též předtisknout licence (použití viz níže). Hráče rozdělíme do malých skupin, případně mohou hrát i jednotlivci. Každou skupinu vybavíme koulemi. Vlastní hra: Hráči mohou postupovat buď legálně či nelegálně. Legální přístup je následující: Družstvo si zakoupí licenci na určité území a čas, odebere se k danému území a zde může po onen čas hledat zlato. S najitým zlatem se vrací zpět do banky a zde ho prodávají (dle váhy). (Doporučené pravidlo: Nikdo nesmí mít u sebe více než tři valounky). Nelegální přístup: Hráči vstupují do vymezených území bez licence, případně okrádají ostatní zlatokopy (okrádá se tak, že někoho trefím koulí, on musí zůstat stát a odevzdat všechno své zlato) a běhají po mostě (toto pravidlo platí pouze na táboře v Tavíkovicích). Pokud však policista uvidí někoho, jak provozuje nelegální činnost, odmění jej pokutou. Ideální je, když mají policisté vysílačky a hlásí pokuty rovnou šéfovi hry, který je zapisuje k výdělkům. Jessee James běhá po území a okrádá zlatokopy. Jesseeho samozřejmě okrást nelze. Doporučuje se recyklovat valounky (to znamená, že to co vykoupíme opět po někom pošleme rozmístit do pole). Posledních 5 minut hry se vyhlašuje anarchie a policie odchází do penze.

Každá družina dostane přiděleno několik symbolů (hvězdička, autíčko, sluníčko). Hráči si je připevní na záda. Pak se všichni rozmístí v určeném prostoru. Cílem každé družiny je co nejrychleji zjistit symboly ostatních družin. Nesmí se používat žádná forma fyzického doteku. Hru lze modifikovat tak, že každý má na zádech jedinečné číslo. Úkolem hráče pak je opsat co nejvíce čísel spoluhráčů a přitom být sám zapsán co nejméně.

Jsou určeny 2 stanoviště, na kterých hoří velká svíčka. Každý soutěžící má u sebe malou svíčičku. Hrají proti sobě 2 družstva. Úkolem každého z nich je přenést zapálenou svíčku ze svého stanoviště na cizí tak, aby po cestě nezhasla. Dále tomu naopak zabránit soupeři. Je nutné vymyslet strategii, aby se aspoň někdo k soupeři dostal. Hráči bez hořící svíčky nesmí nic aktivně podnikat, leda tak zavazet.

Patnáct pronásledovatelů se šátkem za pasem honí vlka (za pasem taky šátek), co utekl ze své skrýše a vrací se do ní. Vlkova nezranitelná družina (4) chce pronásledovatelům vyrvat šátek a tím je vyřadit ze hry. Pronásledovatelé se snaží vyrvat šátek vlkovi, aby nedošel do doupěte. 2m kolem doupěte je vlk nezranitelný.

Táborníci schovali uprchlíky. Bandité uprchlíky hledají a táborníci jim nosí jídlo. Uvidí-li bandité táborníka, musí jít zpět do tábora a plížit se s jídlem znovu. Bandité získají za každého nalezeného nezásobeného uprchlíka 5b, za zásobeného 2b. Táborníci získávají za nenalezeného nezásobeného uprchlíka 3b, za zásobeného 5b.

Hlídač sváže svého zajatce a počne vařit 'jedovatý' čaj. Úkolem ostatních je vysvobodit zajatce dříve, než jej hlídač čajem otráví. Osvoboditelé používají k osvobození různých lstí. Hlídač likviduje osvoboditele (vyřazuje ze hry) vyřknutím jejich jména. Hlídač nesmí jména hádat, musí počkat, až protivníka bezpečně pozná.

Ustupující nepřátelský oddíl je rozdělen na dvě skupiny. Je tedy oslaben. Aby bylo možné obě části zajmout, je nutno zabránit jejich vzájemnému spojení. je 5--10 dětí, v druhé 4--8 a třetí, která pronásleduje nepřítele, má asi 15 členů. První skupina dostane rozkaz, v němž je stanovena její pochodová osa. Je asi půl druhého až tři kilometry dlouhá. Asi za čtvrt hodiny vyjde za ní druhá skupina, která kryje její ústup. A 10 minut po druhé skupině vyrazí skupina třetí. Druhá skupina nezná pochodovou osu a pohybuje se pouze podle cestovních značek a signalizačních pokynů první skupiny. Ale pozor! Nesmí se prozradit a umožnit tak pronásledující skupině stanovit své polohy. proto postupuje opatrně, bez hluku a snaží se dorazit na stanovené místo a vzájemně se spojit. Podaří-li se jí to, vítězí. Jestliže však třetí skupina vyřadí alespoň polovinu první skupiny, vítězí. Pravidla hry: 1. První a druhá skupina nemůže zajímat, může být pouze zajata. 2. První skupina je zajata tehdy. podaří-li se třetí skupině vyřadit jí alespoň polovinu hráčů. 3. Hráči jsou vyřazeni tehdy, dotkne-li se hráč třetí skupiny ramene hráče první skupiny. 4. Druhá skupina může první podávat zprávy o úmyslech třetí skupiny, ale pouze praporky či píšťalkou, nesmí se k první přiblížit nebo snad s hráči hovořit. 5. Hru řídí hlavní rozhodčí, spolu s každou skupinou jde jeden z pomocníků hlavního rozhodčího.