Táborové hry

Jedno z družstev je předem vysláno napřed po určené cestě. Jeho členové se skrývají v předem vymezeném úseku 800 až 1000 m. Přitom se žádný z hráčů nesmí vzdálit od cesty více než 30 kroků. Po určité době vycházejí za prvním družstvem hráči druhého družstva. Mohou jít pouze po cestě, nesmí sejít napravo ani nalevo, pouze zrakem mohou pátrat po ukrytých členech prvého družstva. Spatří-li některého z nich, zavolají jeho jméno a ukáží směr, kde se skrývá. Objevený musí odejít na předem určené stanoviště. Potom se hráči vymění. Vítězí družstvo, jež objeví více hráčů.

Asi jedna čtvrtina hráčů představu je 'uprchlé trestance', zbytek hráčů tvoří 'dozorce'. Trestanci zmizí v hustém nízkém lesíku, kde se rozutekou a poschovávají. Každý si přitom nasadí na prsa papírovou tabulku s pětimístným číslem, číslice jsou zřetelné, napsané černou tuší, asi 5 cm vysoké. Tuto tabulku, kterou tajně každý 'trestanec' dostal od vedoucího před útěkem do lesa, si připnou na prsa zavíracím špendlíkem. Dozorci nevědí, jaké číslo ten či onen trestanec má. Trestanci jsou ozbrojeni libovolným počtem papírových kulí. Když už jsou v lese rozběhnutí, vnikají dozorci opatrně do lesa a snaží se trestance objevit a přečíst nahlas jeho číslo. Přečte-li dozorce číslo dříve, než ho trestanec zasáhne kulí, je trestanec zneškodněn a musí z lesa ven do tábořiště. Zasáhne-li trestanec dozorce dříve, než ten stačí vyslovit správně celé jeho číslo, je zneškodněn dozorce a musí z lesa ven, nesmí už po dalších trestancích pátrat. Nelze-li rozsoudit, zda dozorce přečetl trestanci dříve jeho číslo, rozejdou se oba ve chvilkovém smíru, žádný z nich nesmí les opustit. Hra končí, když některá z obou stran pozbude všech svých členů, nebo když skončí doba, na kterou byla délka hry stanovena. Trestanci si nesmějí číslo během hry sundávat nebo ho zakrývat rukou atd. Před zraky dozorce se může nejvýše otočit jen k němu zády.

Jedno družstvo jsou pašeráci a druhé pohraniční stráž. Pašeráci si vezmou na 1 stanovišti zlatou minci (typicky z čokolády), schovají ji u sebe a snaží se dostat na druhé stanoviště, kde ji odevzdají. Pokud je po cestě chytne pohraničník, má právo je 2 minuty šacovat (včetně ,,rozumného' svlékání). Pokud minci najde, je to jeho trofej, jinak ho musí pustit (nesmí čekat opodál jiný pohraničník). Na konci se spočítá, kdo má kolik mincí a družstva se vymění.

Pět až šest hráčů představuje ostřelovače a vzdálí se 300 až 400 m od hlavní skupiny. Asi za 15 minut po jejich odchodu se vydají ostatní hráči na průzkum. Udržují 20 až 30 m rozestupy a snaží se pohybovat tak, aby je ostřelovači nezpozorovali. Ostřelovač, který spatřil některého z průzkumníků, zavolá: ,,Stůj!', a jmenuje hráče, který je tímto okamžikem vyřazen ze hry. Nejlepšími ostřelovači a průzkumníky jsou ti, kteří zneškodnili nejvíce nepřátel.

Strom, na němž visí ,,ovoce'. V okruhu 20 m kolem stromu hlídají dva hráči. Z bodu H mimo kruh se plíží hráč pro ovoce. Je-li spatřen mimo kruh, vrací se do bodu H. V kruhu se jej musí hlídači dotknout. V takovémto případě vrátí ovoce (má-li) a jde zpět do bodu H.

Vězeň signalizuje, co chce a jeho komplicové to nosí. V poklidném nošení jim brání hlídači, kteří přinesené věci odebírají. Pak se obě družinky vystřídají. Vítězí ta, která donese svému zajatci více věcí.

Jedno družstvo se jde schovat a druhé je má za úkol najít. Každý může mít libovolné množství zbraní. Když někdo někoho uvidí a chce ho zastřelit, tak zakřičí jeho jméno. Ten musí nahlas počítat do deseti a během tě doby nesmí nic dělat, hýbat se, radit, schovávat se natož pak střílet. Po odpočítání může bojovat klidně dál. Když je zastřelen, tak k němu může nepřátelský voják přiběhnout a vzít mu náboje. To se dělá jen tak že se dotkne jeho pistole, ale pozor, musí ho důkladně prohledat a vzít mu náboje ze všech zbraní. Jestli nějakou přehlídne, tak si z ní voják může znovu nabít všechny své zbraně a dál bojovat. Jestli je ale úplně bez nábojů, tak nesmí střílet a musí najít někoho, kdo z jeho skupiny má náboje a od něj si je vzít a už může zase střílet. Prohrává ta skupina, která je celá bez nábojů a tedy již nemůže střílet.

Na ploše velikosti celého hřiště je rybník. V místě branky je rybárna. Hráč vyběhne z rybárny a snaží se někoho chytit. Povede-li se mu to, vrátí se do rybárny, utvoří dvojici a jdou chytat znovu. Další chycení tvoří páry, lichý chytá sám. Dvojice se nesmí na území rybníka roztrhnout, jinak se musí jít vrátit do rybárny, aby mohla chytat dále.

Každý vedoucí dostane jeden nebo více kousků modré vlny a odejde do lesa. Bude tam představovat jednoho z nepřátelských válečníků, kteří se vyznačují modrými vlasy. Úkolem každého hráče je vyhledávat v lese válečníky a snažit se je plácnout. Chycený vedoucí odevzdá hráči jeden kousek vlny (válečníkovi byl vytržen jeden z jeho modrých vlasů). Jakmile válečník přijde o všechny vlasy, vypadá ze hry. Vítězí hráč, který získá nejvíce vlasů.

Variace stolní hry maršál a špión. Hráči se rozdělí do 2 družstev a tajně si určí funkce: mina, minér, špión, maršál, generál, kapitán, kadet, průzkumník. Cílem je zneškodnit cizího maršála. V okamžiku startu se mohou hráči začít honit. Jakmile se někdo dotkne cizího hráče, sdělí si tajně své funkce a slabší vypadá. Spoluhráči vypadnutého mohou usoudit, kdo ho zabil, ale on jim to nesmí říct. Vítěz souboje může svým spoluhráčům říct, koho vyřadil. Priority jsou: mina zabíjí kohokoliv, minér zabíjí minu. Špión zabíjí maršála. Vyšší zabíjí nižší, řada je tato: maršál, generál, kapitán, kadet, průzkumník, minér, špión. Při stejné hodnosti vítězí ten, kdo plácl toho druhého, je-li to nerozhodné, zůstávají oba ve hře. Přibližné stavy hráčů jsou: špión, maršál určitě jeden. Jeden generál, dva kapitánové, 3 kadeti, 4 průzkumníci, 3 minéři, 4 miny. Dá se modifikovat podle počtu hráčů.

Vlajka se zapíchne do země doprostřed tábora. Je zvolen jeden hráč (tajně, aby o tom ostatní nevěděli), který má za úkol vlajku odnést na předem určené místo. Má na to např. celé dopoledne až do oběda. Když se jej někdo při loupení dotkne, prohrál.

Dva dobří běžci odejdou na území. Asi za 10 minut za nimi vyrazí děti, lovci. Lovci jsou sdruženi do dvojic tak, aby v každé dvojici byl jeden dobrý a jeden špatný běžec. Medvěd je uloven jen dotknou-li se ho oba lovci z téže dvojice současně. Pakliže se jeden z lovců opozdí, může medvěd osamělého lovce ulovit. V takovémto případě se ulovený jedinec ztrácí jeden život a vrací do tábora, odkud se může opět vydat za svým kolegou.

Hraje šest nebo více chlapců. Každý má obušek velký asi jako pasákova pálka vyrobený ze slámy, ovázaný několika proutky a obšitý plátěným potahem. Pro úlohu medvěda vybereme jednoho zdatného hráče. Na zádech ve školní brašně nebo v batohu má nafouknutý gumový balónek. Balónek představuje medvědovo srdce. Kolem šíje mu zavěsíme náhrdelník z dřevěných korálků. Medvěd má tři doupata rozmístěná do trojúhelníku a vzdálená od sebe navzájem asi 100 m. Dokud se medvěd zdržuje v doupěti, je v bezpečí. Jestliže jsme za doupě určili strom nebo skálu, medvěd je bezpečný, dokud se jich dotýká. Když náčelník lovců napočítá do sta, musí medvěd opustit doupě. Hra skončí, když medvěd projde všemi třemi doupaty. Lovci mají prorazit gumový balónek medvědovo srdce a tím medvěda zabít. Když medvědovi pukne srdce, skácí se na zem. Lovec, který ho zabije, získává náhrdelník. Skle medvěd má také obušek na svou obranu. Každý lovec musí mít na hlavě čepici, a když se medvědovi podaří některému lovci čepici srazit, je lovec považován za mrtvého a nesmí se už dál účastnit lovu. Lehne si na tom místě, kde mu čepice spadla. Všechny osobní potyčky jsou zakázány. Medvěd vítězi, když zabije nebo zažene na útěk všechny lovce. V tom případě si náhrdelník ponechá.

Jeden hráč představuje lva. Vyrazí do terénu se stopovacími želízky na nohou, s kapsou plnou kukuřičných zrnek nebo hrášků a se šesti tenisovými, hadrovými nebo papírovými míčky. Teprve po půlhodině za ním vyrazí celá skupina a sleduje jeho stopu. Každý je ozbrojen jedním míčkem, kterým 'střelí' po lvu, až bude vypátrán. Lev se může skrývat, plížit nebo utíkat, jak to právě považuje za účelné. Ale všude, kde je půda tvrdá nebo hodně znečištěná, musí vždycky po několika krocích pustit na zem pár kukuřičných zrnek a označit tak svoji stopu. Když lovci lva nenajdou, lna konči bez vítězů. Jestliže se přiblíží ke lvímu doupěti, lev po nich začne pálit tenisovým] míčky. Zasažený lovec je z další hry vyřazen a nesmí už hodit svým míčkem. Je-li lev zasažen míčkem některého z lovců, považujeme to za poraněni; po třech zásazích je lev mrtev. Každého míčku se smí použít jen jednou; hráči je během hry nesmějí zvedat ze země a znovu jimi házet. V zimě na sněhu můžeme hrát tuto hru bez stopovacích želízek a místo tenisových míčků použijeme sněhových kouli.

Tato hra je vhodná pro dva lovce ve vymezeném území. Tři malé plátěné pytlíky, hnědé zbarvené, o rozměrech asi 20$ imes$30 cm nacpeme senem. Dva chlapci s lukem a šípy v ruce se postaví v lese do kruhu, který měří v průměru 8 m. Hráč č. 1 má zavázané oči a představuje lovce. Hráč č. 2 umístí králíky, a to tak, že aniž opustí kruh, hodí králíky na taková místa, kde budou dobře schovaní. Hráč č. 1 si pak sejme šátek z očí. Má králíky najít, zastřelit a neopustit při tom kruh. Vítězí ten, kdo bude mít nejméně trestných bodů. Jestliže hráč vystoupí z kruhu, dostává 1 trestný bod za každý krok mimo kruh. Když spatří králíka, musí zůstat na tom místě, kde ho zahlédl, a střílet po něm, dokud ho nezasáhne. Králík je po jednom zásahu považován za mrtvého bez ohledu na to, do jakého místa byl zasažen. Za každý šíp, který mine cíl, dostane hráč 5 trestných bodů. Lovec a ten, kdo králíky schovával, střílejí po jednom šípu, ale trestné body dostává jen lovec. Kdo králíky schovával, není vůbec bodován; může jen lovci zhoršit výsledek. Pokaždé, když zasáhne králíka, připočte se lovci 10 trestných bodů. Jestliže lovec nenajde všechny králíky, dostane 25 trestných bodů za každého, kterého neobjevil. Při další hře si oba chlapci vymění úlohy.

Je určeno hrací pole (asi 20$ imes$60 m) rozdělené na dvě poloviny, každá družina má jednu. Na koncích těchto částí má každá družina umístěnu nepřátelskou vlajku. Okolo vlajek je asi 3 m kruh. Cílem je přenést soupeřovu vlajku na svoje pole. Kdo je chycen na nepřátelském území, může být osvobozen některým ze spoluhráčů (oboje dotykem). V kruhu okolo své vlajky jsou hráči v bezpečí. Vlajka se nesmí házet!

Družstva představují znepřátelené liščí rody. Každá liška ocásek v barvě svého rodu. Lišky se poschovávají do svých doupat ve vymezeném prostoru. Na dané znamení z doupat vylezou a snaží se zmocnit ocásků 'nepřátelských lišek'. Liška bez ocásku vypadá ze hry. Kdo bude mít nakonec nejvíce ocásků?

čarou na dvě království. Na obou vzdálených koncích hřiště jsou vyznačeny kruhy, ve kterých jsou žezla. Úkolem družstva je dostat se do kruhu a přinést na svou polovinu žezlo. Pokud je hráč na cizím území, může být zkameněn cizím hráčem, který je na svém území. Osvobozen může být spoluhráčem, který se ho na cizím území dotkne. To platí pro cestu do kruhu i zpět. V kruhu je hráč nezranitelný, soupeři tam nesmějí. Je-li hráč zkameněn se žezlem v ruce, vrací se toto do kruhu. Obměna: území, na kterém hráč je, se mění přechodem přes hraniční čáru. V další variantě je čára kratší než šířka hřiště a hráč může na cizí půlku přejít buď přes ni (pak bude na cizím území, je zranitelný a může do kruhu), nebo mimo ni (pak je v bezpečí doma a může akorát mást soupeře). Hraniční čára nemusí být kolmá na délku hřiště, ale pootočená. Strategie: rychle prokličkovat mezi soupeři. Je-li mnoho zkamenělých, může odvážlivec vyvolat řetězovou reakci. Vyběhne-li více lidí zároveň, nestačí je třeba pochytat.

Dvě družstva se postaví proti sobě tak, že je mezi nimi asi 20 m vzdálenost. Na povel se proti sobě rozběhnou s tím, že jedni jsou kapky a druzí lidé. Kapky se snaží ,,trefit' --- dotknout se --- co nejvíce lidí, ale mohou pouze dopředu. Který člověk vydrží nejdéle ,,suchý', vyhrává. Hru je nejlepší hrát v dešti a z kopce.

První varianta. Hráči se rozdělí na pakety a viry. Úkolem virů je zabavit obě zprávy, úkolem paketů je postupně si je předat, aby každý paket měl aspoň chvíli v ruce nějakou zprávu. Pokud virus chytne nějakého hráče, musí mu tento předat zprávu, pokud ji u sebe má. Tím jí natrvalo ztrácí. Hráči musejí pečlivě tajit, kdo vlastně u sebe zprávu má, aby ji ochránili před viry, příp. si vzájemně pomáhat. Jedním vylepšením je, že na začátku dostanou pouze 1 zprávu a druhá bude prázdná a pak musejí hráči mimo předávání ještě přenést zprávu přes optický kabel (morseovkou odvysílat zprávu z jednoho stanoviště na druhé). Druhá varianta. Hraje několik skupinek a v každé skupince se snaží si navzájem předat vlastní zprávu a ukořistit ostatním skupinkám jejich zprávu. Hra končí v okamžiku, kdy všechny skupinky viděly vlastní zprávu. Úkolem hráčů je skrývat se, číhat na ostatní, případně velmi rychle utíkat.