Táborové hry

Dva hráči si zaváží pevně oči a postaví se ke stolu, každý na jinou stranu. Jeden z nich je myslivec, druhý jelen. Myslivec má za úkol podle sluchu jít za jelenem a dotykem ho vyřadit ze hry. Jelen ovšem nelení a napíná sluch, by slyšel, odkud se k němu myslivec blíží. (Diváci musí zachovat naprosté ticho, i kdyby pukali smíchem!) A podle toho, co jelen slyší, všelijak uhýbá, mění směr a dělá vše možné, aby se uchránil střetnutí s myslivcem, které znamená jeho smrt. Oba hráči se při hře musí alespoň jednou rukou stále dotýkat okraje stolu.

hráč zády k ostatním.. Cílem hráčů v půlkruhu je nenápadně plácnout středního. Střední potom hádá, kdo ho plácnul. Pokud střední uhádne, tak si vymění místa.

Vedoucí hry ukáže několik předmětů (pro začátek stačí asi 12). Všichni hráči si pak sednou zády ke stolu, ohnou ruku a loket položí na stůl. Vedoucí jim pak klade předměty tak, aby je mohli loktem ohmatat. Hráč při akci nesmí předmět vidět. Po několikátém opakování této hry se věci již předem neukazují.

z nichž jeden má zavázané oči. ,,Kde jsi Míšo?'zeptá se slepec. ,,Tady Ríšo!'křikne ten, co vidí a někam uteče. Hra končí, až Ríša najde svého Míšu.

Hráli jsme ji na pěkném rovném místě v šípkových roklích. Udělali jsme si startovní čáru a asi 40 kroků od ní na zem postavili starou plechovku od konzervy. Hráč, který představoval letadlo, si zavázal oči ručníkem nebo šátkem a na daný start kráčel poslepu k plechovce. Jeho úkolem bylo neztratit směr a plechovky se dotknout nohou. Tím končil jeho závod. Nebylo to ale tak snadné, jak jsme si mysleli. Snad každý uhnul trochu ze správného směru, a když plechovku dokonce minul a daleko ji přešel, byl už skoro ztracen. Začal chodit v kruzích, pak už ztratil směr docela a my se mohli uchechtat. Každý směl závodit nejdéle tři minuty. Julkovi se nepodařilo ani do této doby plechovku najít, a tak musel závod vzdát. Pak jsme hru trochu pozměnili. Rozdělili jsme se na dvě dvojice. Napřed hrála dvojice Julek-Tomek. Julek si zavázal oči šátkem, já mu dal start a Tomek ho řídil předem smluvenými signály dávanými pískáním. Tak například 'vlevo' značily krátké hvizdy, 'vpravo' dlouhé, 'rovnou vpřed' byl střídavě jeden krátký a jeden dlouhý, 'zpět' značilo kolísavé hvízdáni jako siréna apod. Julek dokázal pomocí těchto signálů porazit plechovku za 115 sekund. Já a Látka jsme prohráli, trvalo nám to 147 sekund.

Připevni na stěnu, asi ve výši svého obličeje, papírek o rozměru 10$ imes$10 cm. Pak ze vzdálenosti asi deseti kroků jdi se zavřenýma očima k papíru s napřaženou pravicí a snaž se ukazováčkem dotknout se papíru. Uvidíš, jak je těžké zachovat směr k papíru po těchto deset kroků, i když jsi si směr před startem naměřil.

dostanou za úkol něco konkrétního nakreslit (zvíře, hrad, člověka). V závěrečné vernisáži hráči navzájem bodují svá dílka a vybírají nejlepší.

Nejprve si připravíme asi pět krabiček (balíčků), později asi osm, a dáme do nich různé druhy koření aj. (majoránka, kmín, řebíček, celý pepř, i kakao, kávu atd.). Koření rozestavíme v určitém pořadí. Hráči (jeden po druhém) si přičichnou k balíčkům, všichni ve stejném pořadí. Jakmile svůj pochod kořenářstvím zakončí, každý z nich se posadí a na papír napíše seznam koření v pořadí, jak byla za sebou rozestavěna. Za správně určenou vůni ve stanoveném pořadí je jeden bod.

Jeden hráč sedí na židli u stěny místnosti a má zavázané oči. Proti němu stojí ostatní členové družiny. Jakmile se dosáhne absolutního klidu v místnosti, přecházejí ostatní hráči po dvou, třech i po jednom ke stěně, u níž sedí poslouchající. Mohou přecházet hlučně i potichu (hlučný pochod kryje ostatní). Není nutno, aby přešli všichni. Poté řekne poslouchající, kolik hráčů přešlo. Teprve potom mu sejmeme šátek z očí. Za každého nesprávně označeného hráče je trestný bod.

Uprostřed plochy stojí se zavázanýma očima kocour. Kolem něj jsou v jednotné vzdálenosti rozestaveny kočky. Úkolem koček je přiblížit se ke kocourovi a dotknout se jej. Jakmile kocour někoho uslyší, ukáže příslušným směrem. Je-li v daném směru nějaká kočka, vypadá ze hry.

Soupeři mají zavázané oči, stojí v kruhu čelem proti sobě a oba jsou ozbrojeni papírovým peškem (novinami stočenými do trubičky). Pak chytí každý hůlku za jeden konec. Hůlka má jediný účel udržuje soupeře blízko sebe a oba ji drží po celý zápas. Rozhodčí se zeptá: 'Jste připraveni?' a pleskne hráče č. 1 po rameni na znamení, že má začít. Hráč č. 1 řekne: ,,Kde jsi?' Hráč č. 2 musí okamžitě odpovědět: ,,Tady!' Pak uhne hlavou, aby oklamal soupeře, který má právo hned ho klepnout. Podruhé se zeptá hráč č. 2: 'Kde jsi?' atd. Komu se podaří dřív klepnou protivníka po hlavě, vyhrál kolo. Žádné jiné zásahy neplatí. Souboj se skládá z jednoho až tří kol. Při této hře používáme všech chytrých úskoků, abychom soupeře oklamali a on nevěděl, kde budeme mít hlavu za okamžik po tom, co odpovíme: 'Tady!'

Sesedněte se do kroužku a vyberte jednoho hráče, který si zaváže oči a postaví se doprostřed. Potom ukažte na někoho na obvodu. Označený opatrně vstane, přiblíží se ke slepému a změněným hlasem se ho zeptá: ,,Kdopak jsem?' Potom se vrátí na své místo. Uhodne-li tázaný hráč, kdo ho oslovil, vymění si s ním místo. Nepozná-li ho, zůstane dále ve středu.

a ten ve vhodný okamžik na vhodném místě zavolá: ,,Kde jsem?' Všichni jej začnou hledat a kdo najde jako první, získává bod a příště volá on. Hledaný hráč buď stojí na místě nebo utíká.

jim zaváží oči šátkem. Poté hráči druhého družstva doplní kruh tak, aby vedle sebe stál vždy jeden hráč prvého a jeden hráč druhého družstva. Na povel začnou všichni hráči druhého družstva mluvit nebo zpívat a pokud možno mění svůj hlas. Na další povel ustanou. Hráči se zavázanýma očima se snaží podle hlasu poznat svého souseda po pravé straně. Komu se to podaří, získává pro své družstvo bod. Hlášení podávají šeptem přímo vedoucímu hry. Po určitém počtu opakování si družstva vymění úlohy. Vítězí družstvo, které dosáhne více bodů.

Na skrytém místě louky vytvoří vedoucí z kamenů stezku dlouhou 20--30 m. Jednotlivé kameny klade v půlmetrových odstupech do značně zamotané řady. Potom přivede prvního závodníka se zavázanýma očima a řekne mu: ,,Dostaň se na konec stezky, která je vyznačena kameny.' Postupuj po hmatu, až narazíš na batoh, jsi u cíle. Když závodník splní úkol, může si sundat šátek a účastnit se hry jako divák. Nikdo z těch, kdo stezkou ještě nešel ji nesmí spatřit, získal by výhodu.

Pošlete jednoho z vás se zavázanýma očima z místnosti ven a za jeho nepřítomnosti ukryjte v místnosti kapesní hodinky (mechanické) tak, aby je bylo slyšet, ale ne okamžitě nahmatat. Pak hocha zavolejte, aby za naprostého ticha hledal hodinky dle jejich tikotu. Kdo je najde za nejkratší dobu, vítězí. Místo úkrytu se samozřejmě pro každého hledače mění.

Udělejte si někde venku z placatějších kamínků dlouhou čáru, všelijak klikatě se vinoucí. Pak jeden hráč po druhém si zaváže oči tak, aby vůbec neviděl, a teď má jít bos nebo ve střevících s tenkými podrážkami po ní, vedený jen hmatem svých chodidel. Samozřejmě, že každému hráči změříte čas. který k projití čáry potřeboval, a vítězí ten s nejkratším časem.

se pak vzdálí do asi 100 m vzdálenosti a v intervalu 2 min píská krátce na píšťalku. V jakém pořadí se hráči dotkají vedoucího, takové je pořadí vítězů. Kdo se vedoucího dotkl, odejde tiše na startovní čáru, aby nerušil kolegy.

Organizátor vyzve děti, aby udělaly kruh a dvě z nich vyzve do středu. Oběma zaváže oči, jednomu dá zvonek druhému peška. Hráč se zvonkem každých 10 vteřin musí zazvonit a rychle přeběhnout na jiné místo. Druhý s ručníkem se snaží přesně určit, odkud se ozývá zvonek, rychle se k tomu místu přiblížit a praštit ručníkem svého protivníka. Dotkne-li se nebo udeří-li hráč s ručníkem svého protivníka, organizátor hru zastaví a dá pokyn buď ke změně úloh, nebo jdou do středu dva noví hráči. Organizátor může dát ručník i několika hráčům. Hráč se zvonkem běhá uvnitř kruhu, vyhýbá se úderům, ale jeho chytači máchají do vzduchu a často udeří i jeden druhého.

Do plastelíny nebo moduritu otiskneme nějaký předmět nebo vyryjeme obrazec. Každý hráč má za úkol poslepu přejet tento obrazec prsty a na papír namalovat to, o čem se domnívá, že poznal hmatem.