Táborové hry

Typická hra pro zahřátí. Hráči se chytnou dokolečka a začnou pomalu a v pevném a přesném rytmu dřepovat. Tento pohyb opakují po celou hru. Hru začne jeden vyvolený hráč, který se začne konverzaci se svým sousedem po pravé ruce v tomto stylu: 'Ahoj', 'Ahoj.', 'Prosím tě, nevíš co je to kamzík?', 'To je nějaká horská koza, ne?', 'Já myslím hru kamzík?', 'Tak to teda nevím, ale můžu se zeptat svého souseda.' Načež tato stupidní konverzace (samozřejmě s různými obměnami, můžeme se například nejdříve zeptat na počasí, aby to nešlo moc rychle) postupně postupuje doprava a to tak dlouho než to dojde opět k prvnímu hráči a ten na otázku 'Nevíš jak se hraje hra na kamzíka?' odpoví 'Vím, ještě tři kolečka.', načež se kolečko většinou rozpadne a hráči padnou k zemi a začnou nadávat (pokud to neznají).

Hra vychází z pohádky Boženy Němcové Chytrá horákyně. Účastníci po rozdělení nejlépe do pětičlenných družstev řeší v časovém limitu (do 15 minut) hlavní úkol této pohádky: jeden z nich se dostaví a absolvuje čestné kolo před králem ,,ani pěšky ani na voze, ani nahý, ani ustrojený, ani bos, ani obutý.' Porota nejoriginálnější provedení náležitě odmění.

Jeden z hráčů čte nějakou kratší, ale zajímavou povídku. Po jejím skončení musí posluchači sdělit, kolikrát se v ní vyskytovala spojka ,,a' nebo ,,ale', či nějaké jiné slovo, na němž je ovšem nutno se předem dohodnout.

Každý hráč si vezme několik lístků papíru a adresuje ostatním dotazy na to, co ho o nich zajímá nebo co o nich chce vědět. Napsané lístky vhodí do velkého hrnce, ze kterého je pak vedoucí hry (pošťák) doručuje do jednotlivých hrnků adresátů. Na toto kolo přípravy otázek je vhodné věnovat asi 10 minut. V druhém kole berou hráči postupně lístky z hrnku a na otázky odpovídají (stále dokola, každý po jednom lístku. Jeden lístek může odložit, aniž by na něj musel odpovědět nebo říci, jaká je na něm otázka.

Pro tuto hru potřebujeme lehounké peříčko z polštáře a pro každého hráče kus tvrdého papíru nebo tenké lepenky. Místnost rozdělíme čárou, na jedné straně bude jedna polovina hráčů, na druhé straně druhá polovina. Když jsou všichni připraveni, vyhodíme peříčko do vzduchu. Hráči se snaží udržet peříčko ve vzduchu tím, že tvrdým papírem pohybují jako vějířem. Žádný hráč nesmí opustit svou polovinu hřiště, může však udělat všechno pro to, aby peříčko nepřeletělo přes čáru na jeho území. Prohraje ta strana, na jejímž území peříčko spadne na zem. Dokud peříčko letí, nesmí se ho samozřejmě nikdo dotknout rukou.

Následuje po vytvoření strašáků, dokonalých maket nějaké osoby. Potom si postupně členové skupiny vybíjejí na této maketě svou zlost, vrhají na ni rozličné předměty. Hodnotí se přesnost zásahu.

Do kbelíku napuštěného vodou se doprostřed na dno postaví sklenka. Z 1,5 m vzdálenosti se mají hráči za úkol trefit do skleničky co nejvíce mincemi. Každá mince má jinou hodnotu a je tudíž jinak těžká. V případě rovnosti hozených mincí do skleničky, se počítá počet mincí v kbelíku.

Na rozložený igelit nasypeme seno nebo trávu a někam do takto vzniklé kupky vložíme jehlu. Úkolem hráče je v časovém limitu jehlu najít.

Vytvoříme z hráčů dlouhého hada (všichni se drží za ruce) a chvilku chodíme okolo, až na vhodném místě hlava hada (první hráč) zastaví a had se začne namotávat dokola, přičemž se hodně tlačíme, abychom byli hodně namačkaní a zahřáli se. Když se zamotá celý had, začne se znova rozmotávat, ale tentokrát od hlavy--to znamená, že hráč který je uprostřed někudy vyleze ven a táhne za sebou zbytek.

Všichni hráči si postaví z papíru nějaké foukací autíčko. Organizátoři zatím postaví trať, já jsem zažil pouze trať ohraničenou horolezeckým lanem, ale myslím, že to není nutné. Hráči potom snaží profoukat svoje autíčka do cíle. Ve foukání se střídají, každý si jednou foukne. Autíčko, které vyskočí z trati nebo se převrátí, je diskvalifikováno (ale zůstává překážet na trati). Autíčko nemusí jet předkem dopředu.

Hraje se u obdélníkového stolu. Kratší strany stolu jsou branky. jen jeden hráč--brankář. Ostatní sedí podél delší strany stolu vždy střídavě jeden hráč mužstva A a jeden hráč mužstva B. Doprostřed stolu vhodí rozhodčí míček a v tuto chvíli začíná hra. Jednotlivá mužstva se snaží foukáním dopravit míček do branky soupeře. Hraje se na 5--10 minut. Hráči se nesmí dotknout stolu rukama.

Rozsaďte se kolem stolu tak, aby na každé jeho straně seděl stejný počet hráčů. Každá strana stolu představuje jedno družstvo. Doprostřed stolu dáme pingpongový míček. Pak na daný povel všichni hráči ze čtyř stran stolu začnou do míčku foukat ve snaze sfouknout jej kterémukoliv družstvu na jeho stranu stolu a naopak zabránit tomu, aby míček nebyl sfouknut ze stolu na straně jejich. To družstvo, na jehož straně spadl míček ze stolu, dostává branku. Za branku se také považuje to, kdy se hráč ve snaze odfouknout letící míček dotkne míčku nebo okraje stolu ústy, rukou, tváří nebo nosem. Při hře hráči sedí a ani při největším vzrušení nesmí vstávat, nahýbat se nad stůl a čímkoliv se dotýkat stolu. Jeden zápas trvá 5 minut, pak je přestávka na nabrání dechu a zápas opět pokračuje.

Na hranu sklenice na pití se položí desetník. Úkolem hráče je přefouknout desetihaléř na druhou stranu sklenice. Úspěch je věcí nápadu a trpělivosti.

Na strašidelném místě se rozmístí vedoucí a domluví se na různých zvucích, tahání za končetiny, třepání podkladu,...). Postupně se každému hráči zaváží oči a řekne se mu, že je výprava a že hledá faraóna. Průvodce ho provádí všemi nástrahami a říká mu, co za hnusárny kolem jsou (to je doplněno ostatními organizátory). Pak mu řekne, že našel mumii faraóna a nechá ho ohledávat jednotlivé končetiny. Pak mu řekne: ,,A tady je faraónovo oko,' a strčí mu prst do krabičky s Indulonou. Musí se to rozumně rozvrhnout, protože ostatní hráči se mezitím nudí. Ti, co to mají již za sebou, se mohou přidat k organizátorům a pomoct jim se strašením.

Zkrácená Darwinova teorie: Na počátku bylo kuře. Z kuřete se vyvinul pes, potom osel, kůň, opice a nakonec člověk. Z tohoto (poněkud ujetého) předpokladu vychází následující hra. Na počátku hry jsou všichni na nejnižším vývojovém stupni a mají se dostat na co nejvyšší. Každý chodí po místnosti a vydává charakteristický zvuk (kuřata pípají, psi štěkají, oslové hýkají, koně řehtají, atd.) Když se potkají dva hráči na stejné vývojové úrovni, střihnou si (kámen, nůžky, papír). Ten, který vyhraje se posune o úroveň výš, ten, který prohrál se propadne až na nejnižší úroveň. Z koho se stane člověk, vyhrál, mlčí a jde si sednout. Hra končí, když je jedna třetina hráčů lidmi.

Absolutně praštěná hra, ale má překvapivý úspěch. U této hry je 5 základních vývojových stupňů: kuli-kuli, pip-pip, dyno-dyno, uááá, člověk. Ke každému stupni patří charakteristický zvuk (viz. název) a pohyb. Snaha o popis pohybů: kuli--chodí v podřepu a točí rukama (jako mažoretky), pip--stále v podřepu a mává křidýlkama, dyno -mírně napřímený a ruka nahoře představuje hlavu (to se prostě nedá popsat), uááá--téměř napřímený, bije se do prsou. Na počátku jsou všichni kuli a náhodně se pohybují (to platí po celou hru). Když se potkají 2 tvorové na stejném vývojovém stupni, losnou si (kámen-nůžky-papír), vítěz se dostává o jeden stupeň výše, pro herce o jeden stupeň níže. Když prohraje kuli, zůstává stále kuli (níž už klesnout nejde). Kdo se stane člověkem, vyhrál a odchází ze hry pryč. Hraje se tak dlouho dokud se má kdo s kým utkat.

Jedinečná hra, která donutí děti si uklidit ve stanech. Je vyhlášen stav ohrožení, voda se valí do tábora. Děti musí evakuovat vše, co mají ve stanech (kufr, spacák, deky, všechny věci). Vynáší to postupně ze stanů, přejdou s nákladem vratkou lávku a uloží pod strom k věcem svého oddílu. Až děti vše vynosí, obejde odporná komise stany a za každou nalezenou věc přičte oddílu majitele trestný bod.

Vodič vede proud --- když mu jeden soused stiskne ruku, on stiskne ruku druhého souseda. Zvonek funguje jako vodič, ale vždy, když přes něj prochází proud, zazvoní. Měnič má právo změnit směr proudu. Když mu jeden soused stiskne ruku, může se rozhodnout, zda stiskne ruku druhému sousedovi, nebo pošle proud na tu stranu, z které přišel. Baterie (vedoucí) pouští proud, který pak obíhá v obvodu. Na 12 dětí stačí jeden měnič a dva zvonky. Při větším počtu můžeme měniče přidávat, zvonků by mělo být vždy o jeden více. Pro náročnější může být měnič a zvonek ta stejná osoba. Po rozdělení rolí, zavoláme odeslaného hráče zpět. Stoupne si do kruhu a má za úkol určit podle zvonění zvonků, kdo je měnič. Na jednoho měniče má 3 pokusy, na dva 5 pokusů, na tři 7 pokusů atd. V případě, že je měničů více, stává se odhalený měnič obyčejným vodičem.

Zúčastňuje se skupina hráčů. Vedoucí hry připraví několik stužek širokých asi 18--20 mm, stejně dlouhých a přiváže je k opěradlu židle. Hráči se postaví na konec napnuté stužky. Všichni dostanou nůžky a na znamení začnou stužky po délce rozstřihovat. Musí přitom dávat pozor, aby ji nepřestřihly. Kdo se prostříhá nejdříve ke konci, vítězí. Kdo stužku přestřihne, je diskvalifikován. Závod lze ztížit tím, že na stužky uděláme pár uzlů.

poslední době hrajeme většinou s šesti. Hráči hází dvěmi kostkami, za každou jedničku, dá hráč jednu sirku svému sousedovi vpravo (tj. předcházejícímu) za dvojici soupeřovi vlevo (následujícímu) a za každou šestku odloží jednu sirku do banku. Pokud někomu nepadne šestka, jednička ani dvojice, nemůže v tomto kole udělat nic. Pak předá kostky dalšímu hráči. Cílem je zbavit se všech sirek. Hráče je však možno do hry ještě vrátit. Vyhrává až tehdy, když přes něj jednou přejde hra, aniž by měl sirky. (Příklad: pokud někomu padnou dvě jedničky dá dvě sirky sousedovi vpravo a jednu sousedovi vlevo, atp.)