Táborové hry

Každému hráči přidělíme jméno některého ptáka a postavíme ho k určitému stromu. Když se pak nedívá jestřáb, který ptáky pronásleduje, vyměňují si navzájem místa. A jestřáb se snaží ptáky chytit. Chycený ptáček se stává jestřábem. Hráči, kteří představují ptáčky, napodobí před výměnou místa hlas 'svého' ptáka. Vrána zakráká, sojka vydá skřek, holub zacuká, sýkorka zatípá atd. Ptačí hlas nahradí obvyklou průpovídku: 'Škatule, škatule, hejbejte se!'

určí se dva hráči, kteří se postaví doprostřed. Jeden bude honit druhého. Honěný se může zachránit pouze tak, že proleze někomu mezi nohama. Ten, pod kým prolezl začne honit člověka uprostřed a volné místo zaplní prolezlý člověk. Kdyby se náhodou stalo, že ten člověk uprostřed bude chycen, prohodí se role hráčů uprostřed. Honič začne utíkat a honěný ho honí. Hraje se do prvního hodně pokopaného. Z bezpečnostních důvodů je lépe hrát ji na měkkém podkladu, třeba na měkkém blátě, či čerstvě zoraném poli. Dobrý je též sníh, ale dost prokluzuje.

Jedná se o honičku--je určen hráč, který hru zahajuje. Jakmile se mu podaří někoho dotknout zadkem, předává mu babu a pokud nebyl první, tak vypadá (protože ho předtím chytili). Hráč musí doběhnout k někomu, dostatečně rychle se otočit a ,,nakopnout' ho svým zadkem (kamkoliv).

V kruhu je vodník a kolem kruhu děti. Děti běhají do kruhu a vodník je chytá. Chycení sedí uprostřed kruhu a čekají na vysvobození. Vysvoboditel musí přiběhnout a plácnout sedící. Pak je nutno zase rychle utíkat, aby je vodník zase nechytl.

V rozích hřiště vyznačíme čtyři čtverce (ovčince) a uprostřed kruh (vlkovo doupě). Na zahajovací povel začnou ovce přebíhat v určeném směru z ovčince, přičemž se je vlk snaží chytit a zatáhnout do svého doupěte. Chycené ovce se stávají pomocníky vlka. Ovce mohou ohroženým pomáhat, ale jen tehdy, jsou-li některou částí těla v ovčinci. Podaří-li se bránící ovci při přetahování dotknout některou částí těla ovčince, je ovce zachráněna a vlk ji musí pustit.

Jedna třetina jsou honiči, co honí zbylé dvě třetiny. Kdo dostane babu, udělá sochu. Sochu může vysvobodit její spoluhráč plácnutím.

Na vyznačeném hracím území se pohybuje myslivec a dva pomocníci. Pomocníci nahánějí myslivci ostatní hráče, zvěř, ten je trojím plácnutím loví. Chycení se stávají jeho pomocníky. Je možné si odpočinout venku z území. Není-li však na území již žádná zvěř, musí hráči--zvěř zpět do hry.

Na zemi jsou nakresleny kruhy, do nichž se vlezou pouze dva hráči. Jeden je bezprizorní a ten honí. Když někoho plácne, vymění si s ním role. Na povel ,,na místa' se všichni párují do kruhů. Ten kdo zbude, honí při další hře.

Liška chytá zajatce a odvádí je do svého doupěte. Vlk zajatce zase osvobozuje. Liška může zajmout i vlka. Hra končí, až liška chytne tři zajatce.

Tato hra je kabinetní ukázkou toho, jak název a motivace udělá hru pro děti přitažlivější. Z obyčejné honičky se rázem stala jedna z nejžádanějších her. Motivace je prostá: hrací plocha (jistý ohraničitelný úsek louky) představuje kanál a hráči představují krysy. Zpočátku jeden hráč je určen za deratizátora. Vstoupí tedy do kanálu a začne honit krysy. Koho chytí, ten se k němu přidá v honění. Pozor, jelikož jsou krysy nebezpečné, může se v kanále pohybovat pouze dvojice (mimo úvodní část do prvního chyceného) Pokud chytí třetí osobu, musí běhat ve trojici (držet se za ruce). Když již jsou čtyři lovci, utvoří dvě dvojice atd. Hra končí, když je chycena poslední krysa. Krysy pochopitelně nesmějí kanál opustit.

stojí nějaký předmět a jeden hráč. Okolní hráči si hází s míčem a najednou jej hodí po předmětu. Prostřední, hradní, musí zabránit tomu, aby předmět spadl. Komu se podaří předmět shodit, vymění si s hradním místo.

Nejdříve honí družstvo A. To se musí zřetelně označit kapesníky nebo páskami. Jeho úkolem je chytat hráče ostatních družstev. Jestliže některý hráč dostal 'babu' od protivníka, tj. od pionýra z družstva, které honí, musí udělat dřep a zůstat v něm až do vykoupení, tj. dokud nedostane babu od volně se pohybujících dětí druhého nebo třetího družstva. Hra skončí tehdy, když se družstvu' číslo jedna podaří všechny děti z družstva druhého a třetího přimět ke dřepu. potom se úlohy změní. Hráči družstva číslo dvě se stávají honiči a družstva číslo jedna a tři pobíhají. Vyhraje to družstvo, které potřebovalo nejméně času, aby všem dětem dalo babu.

V kruhu sedí 15 hráčů rozdělených na pětice a v rámci pětice rozpočítaných na první až páté. Když vedoucí vyvolá číslo, zvednou se hráči s tímto číslem a počnou se honit. Myslivec chce střelit špačka, špaček má chuť na komára a komár se už těší, jak štípne myslivce. Komu se to podaří nejdříve, získá pro svou družinu bod.

Jeden honí všechny ostatní. Koho plácne, dostal 'babu' , 'zmrzl' a nesmí se hýbat. Vysvobozen je tehdy, podleze-li mu někdo mezi nohama. Poslední 'nezmrzlý' vítězí a stává se mrazíkem.

Je to velmi namáhavá hra a dává příležitost k intenzívnímu pohybu. Na obou koncích hřiště vyryjeme čáru. Za tuto čáru se postaví dvě stejně početné skupiny hráčů, jedna na jedné, druhá na druhé straně. Příslušníci jedné skupiny se vezmou za ruce a vytvoří tak rybářskou síť. Hráči z druhé skupiny představují ryby. Na dané znamení začnou obě skupiny postupovat do středu herní plochy, která představuje vodní tok. Ryby mají přeplavat k druhému břehu a nedat se chytit do sítě. To znamená, že se budou snažit proklouznout kolem obou konců sítě. Síť má obklopit nebo zatáhnout každou chycenou rybu. Chycená ryba se nesmí pokoušet roztrhnout spojené ruce, které tvoří síť, může uniknout jen na jediném otevřeném místě, kde se stýkají oba konce sítě. Jestliže se někde síť protrhne hráči se pustí, ryby tudy mohou uniknout a hráči pak jdou zpátky ke svým stanoveným metání a hra začíná úplně znovu. Chycené ryby jsou vyřazeny až do konce hry. Po skončení jednoho 'zátahu' si obě strany vymění úlohy. Ryby, které nebyly chyceny, utvoří novou síť a ti, kteří předtím představovali sít a přešli na opačnou stranu, představují teď ryby. Obě strany tak střídavě mění svá místa i role, až je celá jedna skupina pochytána. Při velkém počtu hráčů vytvoříme raději dvě malé sítě než jednu velkou, ryby pak mají lepši možnost úniku a hra dostane větší spád.

Hřiště rozdělíme na dvě poloviny. Na dané znamení vbíhají hráči z jednoho družstva na území protivníkovo a honí hráče druhého družstva. Jakmile dají někomu babu, zakřičí 'zásah'. V tom případě musí hráč přejít do druhého družstva. Vítězi družstvo, které má po třech minutách více hráčů. Hru můžeme ztížit tak, že hráči, který vnikl na nepřátelské území a honí vyhlédnutou 'oběť', může dát jiný hráč rovněž babu a zvolat: 'zásah'.

nimi pak rozkročmo stojí jejich jezdci. Jeden jezdec je bez koně a jeden kůň bez jezdce. Jezdcův úkol nasednou je znemožňován ostatními jezdci, kteří na volného koně přesedají. Nasedne-li, role koňů a jezdců se vymění.

Jeden z hráčů je honičem. Honič počítá do tří a ostatní se zatím od něho vzdalují. Pak začne pronásledovat spoluhráče a snaží se jim dát babu. Jestliže však zkříží jiný hráč dráhu mezi honičem a pronásledovaným, musí honič začít honit toho, kdo zkřížil dráhu. Tento hráč poskytuje pomoc spoluhráči, ale vydává se v nebezpečí, že sám bude chycen.

na ramena. Každá skupinka vytvoří kroužek, který představuje dutý strom. V každém stromě je hráč, který vystupuje v roli králíka. Při hře má být o jednoho králíka víc, než je stromů. Jednomu z hráčů také svěříme úlohu psa. Pes honí přebývajícího králíka, který se může uchýlit do libovolného stromu. Dovnitř se vbíhá a ven vybíhá pod pažemi hráčů tvořících strom. Králík, který je uvnitř, musí běžet k jinému stromu. Kdykoli pes chytí králíka, vymění si úlohy, pes se stane králíkem a králík psem. Jestliže se někde uprázdní strom, pes se do něho může uchýlit a stane se tak králíkem a přebývající králík musí převzít úlohu psa.

Na ploše jsou rozprostřeny míče. Probíhá obyčejná honička. Na dané znamení se svede bitva o míče, jichž je o jeden méně než hráčů. Na koho míč nezbude, stává se honičem.