Táborové hry

brání určitý předmět. Hráči na obvodu kruhu si přihrávají míč a snaží se zasáhnout předmět. Jakmile se to některému podaří, vystřídá středního brankáře.

Myslivci a zajíci jsou rozptýleni na ploše. Zajíci běhají. Myslivci stojí, přihrávají míč a vybíjí zajíce.

Dvě skupiny stojí na opačných stranách hřiště. Každý má míč. Na dané znamení všichni začnou házet míče na opačnou stranu. Ten, kdo má na svém území méně míčů, vyhrává.

obsadí jednu polovinu hřiště. Na dané znamení počnou po sobě obě skupiny ze svých polovin prostoru pálit papírovými míčky, vlastnoručně doma vyrobenými, nebo starými tenisáky, nebo v nejhorším i měkkými šiškami. Hráči se mohou nepřátelským 'střelám' ovšem uhýbat, ale nesmějí přestoupit hranice hracího prostoru ani půlící čáru, která odděluje obě poloviny hřiště. Kdo je zasažen, musí ze hřiště ihned odejít a už v tomto kole nesmí hrát. Vítězí ta strana, které zbyl alespoň jeden nezasažený hráč, zatímco strana druhá už nemá žádného. Je-li hráčů ve hře větší počet (více než 10 na každé straně), je dobře si k urychlení hry stanovit, že prohrává mužstvo, které má třeba už jen tři hráče 'živé'.

Nakreslete na velkou tabuli terč, tři nebo čtyři soustředné kruhy. Střední kruh by měl být v průměru velký asi 30 cm. Další tři 60, 90 a 120 cm. Střední bod má být přibližně ve výši hlavy. Dál potřebujete měkké míčky, hadrové nebo papírové, velké zhruba jako tenisák. Uložte je do krabice, jejíž dno bude slabě poprášeno křídou. I docela malé množství křídy obarví míčky tak, že při zásahu terče po nich zůstane znatelná stopa. Protíná-li bílá stopa některou kružnici terče, počítáme zásah mezikruží s vyšším počtem bodů.

Na vyhlédnutém, pokud možno rovném prostranství upravíme menší důlek asi jako na hraní kuliček. Z přesně označeného místa vzdáleného od důlku 15 až 30 metrů mají hráči do jamky dopravit např. tenisový míček. Vítězí hráč, kterému se to podaří nejmenším počtem úderů do míčku pálkou.

Na louce vyznačte hřiště. Skupina hráčů vyryje v zemi čáru a dva kroky za ni položí rovnoběžně tyč. Vylosovaný hráč (vodič) se postaví z boku k jednomu konci čáry a rozkutálí po ní míček. První hráč hodí po míčku svou hůlku dlouhou 80--100 cm. Zasáhne-li míček, rozběhne se za hůlkou, zvedne ji a vrátí se co nejrychleji k tyči. Vodič mezitím běží za míčkem, a když udeří do tyče míčkem dřív, než se k ní vrátí hráč s hůlkou, oba si vymění úlohy. Jinak zůstává vodič na svém místě, znovu koulí míček po čáře a po míčku hodí svou hůlkou další hráč. Kdo míček nezasáhne, zůstane za tyčí a nechá hůlku ležet tam, kam dopadla. Poslední hráč, jenž nastupuje k hodu hůlkou má vykoupit ty své předchůdce, kteří míček netrefili a jejichž hůlka tedy leží na hřišti. Vodič mu postaví míček na čáru a poslední hráč po něm máchne hůlkou, aniž by ji pustil z ruky. Jestliže míček špičkou hůlky netrefí, vodič vezme míček a rozkutálí ho po hřišti ve směru, kde leží hůlky. Když některou hůlku trefí, její majitel se stane v příštím kole vodičem. Zasáhne-li poslední hráč míček, běží vodič za míčkem a hráči pro své hůlky. Udeří-li vodič míčkem do tyče dřív, než sem doběhne některý hráč se svou hůlkou, vymění si s ním úlohy.

Hřiště rozdělíme na tři stejné třetiny. Aby byly koncové i ostatní čáry dobře vidět, dáme na místa, kde se stýkají, praporky (do rohu hřiště a na čáry třetin). Čáry na koncích hřiště nazveme koncové a čáry, které tvoří tři třetiny, nazveme třetinové. Před začátkem hry se hráči rozdělí na dvě družstva a zaujmou postavení v ohrožovaných třetinách hřiště, takže střední třetina je volná. Obě družstva (A, B) si zvolí kapitány a zaujmou takové postavení na hřišti, aby byla stejnoměrně rozestavena po celé jeho ploše. O výhoz losuje organizátor hry s oběma kapitány. Na povel organizátora hry (nebo rozhodčího) začíná hra tak, že hráč družstva, které vyhrálo los, stojící co nejblíže třetinové čáry, hází míč na pole protivníka a snaží se hodit jej co nejdále a přehodit koncovou čáru hřiště. Hraje se takto: 1. Jakmile přehodí družstvo A koncovou čáru protivníkova družstva, získává bod. 2. Hráči hází bud na soupeřovo pole, nebo za ně. Soupeř se snaží míč chytit. Chytí-li jej ve vzduchu, udělá tři kroky vpřed a odtud hází. Jinak se hází z místa, kde se poprvé míč dotkne země. Míč se hází z jednoho družstva do pole protivníka a naopak, dokud některé nezíská bod. 3. Získá-li družstvo bod, míč získává protivníkovo družstvo a hází do třetinové čáry. 4. Bod získává družstvo jen tehdy, dotkne-li se míč poprvé země za koncovou čárou protivníkova družstva. 5. Kdo v jakém pořadí bude házet, určuje kapitán. 6. Hraje se tak dlouho, dokud některé družstvo nezíská stanovený počet bodů. To se stává vítězem. Pak si mohou družstva vyměnit místa a sehrát odvetné utkání.

Každé z družstev zaujme polovinu hřiště a pošle na protivníkovo pole do rohů, které se nazývají ,,pevnosti' dva hráče. Každé družstvo se snaží přehodit míč přes hlavy protivníků do pevnosti svému hráči, který míč chytá ze vzduchu nebo ze země; přitom nesmí opustit pevnost. Protivník se vždy snaží míč zachytit a získat ho pro své družstvo a zároveň zabránit, aby se dostal do pevnosti. Házet míč je možno z kteréhokoliv místa, ale nesmí se přešlápnout střední čára. Za každý míč, který chytí hráč v pevnosti, dostane družstvo jeden bod. Vítězí družstvo, které dosáhne za stanovenou dobu více bodů.

Hrajeme na vyhrazeném místě, případně na volejbalovém hřišti. Za branky můžeme použít dva kolíky nebo kousky oděvů. Družstva jsou připravena na zadní straně hřiště. Vedoucí hry položí míč do středu hřiště. Po zapísknutí hráči obou stran vyrazí, snaží se zmocnit míče a dopravit jej do soupeřovy brány. Míč musí být do branky položen, aby byl uznán bod. Míč si je možné podávat, kutálet, nést. Hráči se snaží zabránit v postupu protihráčům, mohou se zmocňovat míče, který má soupeř v rukách. Přitom do míče nesmí nikdo kopat. Hru omezíme časově. Vyhrává družstvo, které získalo více bodů. V případě, že se hra dostala do mrtvého bodu, např. míč zůstal na místě a leží na něm více hráčů, nebo došlo k hrubému počínání hráčů, píská se chyba a vedoucí hráče napomene. Hra se přeruší, hráči se vrátí na zadní linii hřiště, míč buď leží ve středu, nebo se vhazuje a po písknutí hra pokračuje.

Vyznačte hřiště 20$ imes$10 m, uprostřed s kruhem o průměru asi 4m, který bude představovat hnízdo (třeba prohloubit). Hráči tvoří dvě strany, stranu bílých a červených. Postaví se v řadách na užší stranu hřiště, čelem k sobě. Každá strana si zvolí náčelníka. Náčelníci na dané znamení zvolají ,,luňák letí' a vrhnou míč (luňáka) do výše, aby dopadl do hnízda. Jakmile míč dopadl, zvolají náčelníci na jednoho svého hráče. Ten po jedné noze skáče pro míč své strany. Jakmile zvedne luňáka své strany, vrhá se na luňáka strany druhé (nebyl-li tento luňák již v rukou zmíněné protější strany). S luňákem (či luňáky) může již hráč běžet po obou nohou. Družstvo ztrácí jeden bod, pakliže - náčelník vyhodí míč dříve - míč nedopadne do hnízda - hráč během skákání po jedné noze si stoupne na obě, či si nohy vymění (náčelník ovšem potom může vyslat dalšího hráče, aby zachránil situaci) Družstvo ztrácí dva body, jestliže se hráč dotkne cizího luňáka před svým. Družstvo získává jeden bod, získalo-li jen svého luňáka a čtyři body, získalo-li i luňáka cizího.

Jednoho z hráčů učiníme lovcem, ostatní jsou lišky. Lovec má tenisový nebo jiný malý míč. Hra začne tím, že lovec vyhodí míč do vzduchu. V ten okamžik se lišky rozprchnou na všechny strany. Lovec chytá míč, jakmile se mu to podaří, snaží se jím zasáhnout některou z lišek. podaří-li se mu to, stává se zasažená liška jeho pomocníkem. Jejím úkolem je přihrávat mu co nejrychleji míč, který se od něho odkutálí. V průběhu hry získává lovec stále více a více pomocníků a počet lišek se zmenšuje. Ale také lišky mají větší práva. Když získá lovec prvního pomocníka, mohou lišky chytit míč, který lovec vyhazuje vždy před pokračováním hry. Podaří-li se jim míč chytit, mohou si jej mezi sebou přehazovat, aby si jím lovec nemohl házet. Úkolem lovce a jeho pomocníků je co nejrychleji se míče zmocnit, aby mohl zasáhnout další lišky. Hra pokračuje do té doby, dokud na hřišti nezůstane poslední liška. Ta jako nejobratnější se stává novým lovcem. Lišky nesmějí přeběhnout hranice hřiště. Učiní-li to některá, pokládá se za zasaženou a stává se lovcovým pomocníkem.

Nakreslíme dva soustředěné kruhy, jeden o průměru 2--3 m a druhý 5--6 m. Obránci stojí na obvodu prvního, v jehož středu je věžička ze sedmi kamenů. Útočníci jsou na obvodu druhého kruhu, přihrávají si míč a střílí na věžičku. Když se trefí, rozutečou se a obránci se snaží některého zasáhnout. Povede-li se jim to, končí první kolo a vymění se úlohy. Netrefí-li se, seberou míč, přičemž útočníci postaví věžičku. Když stavbu dokončí, zařvou: ,,LAGORY' a mají bod. Věžičku lze stavět na pokračování. Pokud útočníci nestihnou dostavět věžičku, rozprchnou se a obránci opět pálí (vždy jen z obvodu kruhu). Když nikoho nezasáhnou, jeden z nich doběhne pro míč a hodí ho spoluhráčům (ti stojí na obvodu kruhu). Výměna úloh je podmíněna jen zásahem útočníka.

Na zemi vyznačíme devět kruhů (asi 1 m v průměru), do nichž si stoupnou hráči jednoho družstva (kuželky). Hráči druhého družstva ze 6 metrů koulí míč. Kuželky, protože jsou živé, mohou vyskočit, točit se na místě a dělat vše ostatní, aby nebyly trefeny. Pokud se však dotknou míče nebo šlápnou mimo svůj kruh, jsou poražené.

se na první a druhé a vytvoří tak dvě družstva. Organizátor hry dá dvěma hráčům stojícím vedle sebe (číslu 1 a 2) volejbalové míče. Na dané znamení se tito hráči rozběhnou v protilehlém směru, přičemž obíhají kruh zvenčí. Každý z této dvojice, jakmile se navrátí na své místo, hodí ihned míč svému nejbližšímu sousedovi, patřícímu k jeho družstvu. Tento hráč, jakmile zachytí míč, se rozběhne stejným způsobem jako první hráč po kruhu a až doběhne na své místo, hodí míč dalšímu nejbližšímu členu svého družstva. Vítězí družstvo, jehož členové skončí běh dříve.

Každý hráč má dřevěnou paličku a svoji barevnou kouli. Když na něho přijde řada, postaví kouli na vzdálenost násady od základního kolíku a udeří do ní paličkou. Proletí-li koule prvou brankou, má hráč právo na další úder, jinak musí čekat, až na něj přijde znovu řada. Hráči se střídají pravidelně. Koule každého hráče musí proletět brankami 1--7, dotknout se na druhém konci kolíku a na zpáteční cestě proletět brankami 8--14 a zase narazit do výchozího kolíku. Proletí-li koule brankou, má hráč právo na další úder. Proletí-li koule přes dvě branky, má k dobru ještě dva údery. Proletěla-li již hráčova koule brankou a narazila kdekoliv na hřišti do jiné koule, musí hráč zasaženou kouli odpálit. Přiloží si svoji kouli těsně k zasažené, stoupne na ni a udeří do své koule paličkou. Jeho koule, na níž stojí, zůstane na místě a soupeřova odletí. Jinou možností je, že při odpálení svou kouli nepřišlápne a obě se po úderu odkoulejí. Každá koule, která proletí poslední brankou, se stává pirátem a její majitel smí vyrážet koule soupeřů. Při dvouhře toto pravidlo neplatí. Paličku lze zhotovit ze 70--95 cm dlouhé násady, na kterou nasadíme úzké, asi 15 cm dlouhé polínko. Branky jsou ze silného drátu, široké 20 cm a nad zem musí vyčnívat 27 cm.

Jamka je od startu vzdálená 20--30 m. Úkolem je dopravit míč golfovým stylem do jamky na co nejmenší počet pokusů.

Oba si postaví kuželku vedle sebe a střídavě koulejí míček proti kuželce druhého. Když některý zasáhne, porazí kuželku druhého, získává bod. Vyhrává, kdo má více bodů.

pravou a nesmí proto vbíhat do mezery levé, aby nenastala srážka mezi hráči. V tomto postavení se hráči rozdělí na dvě strany, červenou a bílou. Na každém pravém konci půlkruhu se umístí branka (dvě tyče zaražené do země). Brankařem je poslední hráč v řadě mající branku po pravém boku. Hru počíná prostřední hráč určité strany tak, že položí míč před sebe a kopne jej protější straně a ta jej odkopne zase zpět straně první. Letí-li míč ve výši hlavy, může ho hráč srazit rukou. Pakliže nelze na míč dosáhnout ani ve výskoku, nepočítá se. Prokopne-li hráč mezeru mezi protihráči & +1 \ Prokopne-li hráč mezeru mezi spoluhráči & -2 \ Proletí-li míč spoluhráčovou brankou & +3 \ Proletí-li míč vlastní brankou & -4 \

Hraje se většinou na menším hřišti, s menším počtem hráčů (3 až 7) v družstvu. Nejlépe je využít hřiště na házenou, dobře však poslouží i větší rovná louka. Branky jsou vhodné o velikosti 2$ imes$3 metry (jako na házenou), většinou se však pouze vyznačí z odložených částí oděvu, různých nahodilých předmětů nebo např. stromů. Hraje se bez pravidla o postavení mimo hru (ofsajd), brankáři se mohou střídat, často se hraje i bez nich. Doba trvání zápasu je 2$ imes$10--15 minut.