Táborové hry

Na vyvýšené místo v hodně členitém terénu se postaví indián a úkolem ostatních je co nejrychleji se jej dotknout. Indián se může bránit střílením z luku, tj. vyslovením jména člověka, kterého vidí. V roli indiána se děcka střídají. Kdo trefí nejvíce nepřátel, vyhrává. Pozn. okolo indiána může být pro zjednodušení pětimetrový kruh, do něhož se střílet nedá.

Jedna skupina hráčů pohraničníků obsadí 200--300 m dlouhou hranici. Druhá skupina se snaží hranici přejít. Mají na ramenou přišpendleny barevné fáborky z krepového papíru. Pohraničníci nemohou chodit za hranici, mohou být jen na svém území. Mohou mít různé maskované úkryty. Druhou skupinu zneškodňují tak, že jim strhnou znamení. Když pohraničníci zajmou více než dvě třetiny diverzantů, vyhrávají.

Při této hře představuje jeden hráč posla a deset nebo víc hráčů nepřátele jejich počet závisí na terénu; v zalesněné, nepřehledné krajině bude nepřátel víc. Posel dostane dopis určený armádnímu veliteli (armádní velitel je obvykle obyvatelka některého domku) na určeném místě vzdáleném dva až tři kilometry. Poslovi je přikázáno, aby doručil dopis do kteréhokoli ze tři určených domů, dal si jej tam podepsat a zaznamenat čas příchodu. Pak se má vrátit do stanovené doby na místo, odkud vyšel. Nepřítele vyšleme někam doprostřed cesty, vyrazí tam ve stelnou dobu, kdy posel opouští tábor. Jejich úkolem je zadržet posla. Když ho chytí dřív, než doručí dopis, posel se musí vykoupit tím, že dá každému dvě šípové špičky (nebo jiné drobnosti), a hráč, který ho chytil, získá dopis jako trofej. Když posel proklouzne, ale je chycen na zpáteční cestě, zaplatí poloviční výkupné. Když splní úkol, ale překročí stanovený čas, hra končí nerozhodně. Když projde mezi nepřáteli včas, dostane od každého nepřítele tři šípové špičky a ponechá si dopis jako trofej. Nepřátelé nesmějí za poslem do domu (který představuje pevnost), ale mohou jej obklíčit ve stometrové vzdálenosti, a pokud na ně nebude vidět, směji se přiblížit ještě víc. Nepřátelé nevědí, do kterých tří domů může posel vstoupit, ale znají zhruba prostor, v němž tyto domy jsou. Posel by měl mít nějaké nápadné označení (čepici, košili, kabát nebo péro). Může jet na kole nebo ve voze, jeho označení však při tom musí být zřetelně vidět.

V této hře si vyhlédneme krajinu s co největším počtem stromů a keřů. Nevelký prostor se ohraničí jako dvorec. (Velikost tohoto dvorce se řídí počtem hráčů). Pak se stanoví hranice vlastní hrací plochy. Její jedna strana může být dlouhá až 150 m. Všichni hráči se shromáždili ve dvorci. Jeden hráč 'myslivec' zůstane vně této plochy. Na znamení organizátora hry opustí všichni ostatní hráči 'zajíci' dvorec a snaží se co nejrychleji schovat pod stromy a do křoví. Nesmějí však opustit hranice hracího pole. Po pěti minutách dá organizátor hry opět znamení trubkou nebo píšťalkou. Nyní začíná honba. Myslivec, který je označen zelenou větvičkou, zastrčenou v knoflíkové dírce, hledá zajíce. Zajíc, který byl myslivcem zasažen, to znamená, jehož jméno myslivec oznámil, stává se honcem a označí se také zelenou větvičkou. Musí nyní pomáhat při honbě myslivci. Zajíci se pokoušejí dostat do dvorce. Dostanou-li se um, nesmějí být více zasaženi, organizátor hry dá opět signál, a ti zajíci, kteří se dostali do dvorce, se opět schovají. Hraje se tak dlouho, dokud zbývá poslední zajíc. Ten se stává v další hře myslivcem.

Hrají dvě družstva rozdělená na trojice. Každá trojice má své číslo a při hře drží pohromadě. Ve vymezeném prostoru se skryjí trojice jednoho družstva. Úkolem trojic druhého družstva je vyhledat a objevit trojice soupeřů vždy stejného čísla. Na hledání mají družstva čas asi 5--15 minut, podle charakteru terénu. Jakmile uplyne čas určený trojicím ke hledání, sečtou se kompletní vyhledané trojice a družstva si vymění úlohy. Kterému družstvu se podaří vyhledat v určeném čase více kompletních trojic soupeře, vítězí. Hru je možno obměnit tak, že se hledají jednotlivci, dvojice i družstva vždy stejného čísla.

Obránci si zalezou do svých stanů, ze kterých se v průběhu hry nesmí hnout. Každý má k dispozici jen jednu bakuli. Cílem třech únosců je odnést vlajku, umístěnou u hlavního stožáru, pryč z táborového náměstí. Kdo je zasažen, odchází se zdviženýma rukama z náměstí. Hra trvá přesně 3 minuty.

Skupinky hráčů jsou barevně označeny páskou na rukávech. Jedni jsou na jedné straně určeného prostoru, např. bílí a červení a druzí na druhé straně prostoru modří a zelení. Na dané znamení začíná lov, bílí loví zelené a obráceně. Ulovený je ten, komu byla stržena páska. Kdo opustí hrací prostor, vypadává ze hry. Zvítězí ta skupina, která zachrání nejvíce pásek.

Potřebujeme malou kapličku, zříceninu či něco takového. Když nemáme vyrobíme 4 stěny pomocí nataženého lana mezi stromy. Jedno družstvo tvoří obránce, druhé útočníky. Útočníci startují z vymezeného místa a jejich úkolem je dostat se co nejvíce-krát během daného časového limitu (cca 5 min.) 'do tvrze' (to znamená dotknout se kapličky, resp. lana). Za každý dotyk je 1 bod. Útočník, který je plácnutý nebo který dosáhl bodu, se vrací zpět na startovní pozici a může jít znovu. Po uplynutí limitu si družstva vymění role a vítězí družstvo, které získá více bodů. Případně lze hrát více kol a body se sčítají.

Každý hráč si připevní na záda své číslo. Poté se všichni rozptýlí v označeném herním území a na daný signál začne hra. Úkolem každého hráče je uchovat v tajnosti svoje číslo a zároveň zjistit co nejvíce čísel ostatních. Je zakázáno si číslo jakkoli zakrývat, jakožto i stát ,,přilepen' ke stromu. Pokud to hrají lidé ve skupinkách, tak si vzájemně pomáhají. Obvykle si také pomáhají lidé, kteří již znají svá čísla, protože je lepší, aby to zjistili oba, než aby to nezjistil ani jeden z nich.

Každému hráči se napíše na tvář tužkou na obočí nebo fixem asi trojciferné číslo. Každý hráč ví, jaké číslo má sám na tváři, ale nezná čísla ostatních. Hráči se rozprchnou snaží se nahlas přečíst čísla ostatních. Čísla se mohou ukrývat pouze přitisknutím tváře k zemi, ke stromu, ke skále nebo odvrácením. Jiné zakrývání neplatí.

Každé družstvo obdrží jednu nádobu (umyvadlo) s vodou. Nádoby se umístí na louce ve vzdálenosti 5-ti metrů. Na dané znamení počnou hráči z prvního družstva odnášet v dlaních vodu z nádoby družstva druhého a nosit si do své nádoby. Hráči z druhého družstva se naopak snaží přinést co nejvíce vody z nádoby prvního družstva. Voda se nosí pouze v dlaních. Vítězí družstvo, které má po ukončení hry v nádobě více vody.

Jedno mužstvo obsadí malé návrší, houštiny nebo skalky, druhé bude tuto přírodní pevnost dobývat. Kdo je zasažen kouli, posadí se na zem, aby všichni viděli, že už nehraje a čeká, až bude jedna strana vybita do posledního muže. Pak hned začínáme nanovo. Boj trvá zpravidla jen několik minut, ale jsou to minuty nabité vzrušujícími přestřelkami. Předpokladem je ovšem poctivé jednáni. Kdo nemá stoprocentní jistotu, že soupeře zasáhl, nesmí na něho pokřikovat a zlobit se a opačně, každý by se měl bez protestů posadit, škrábne-li ho letící střela jen nepatrně.

Jedno družstvo (střelci) se rozmístí podél lesní cesty. Každý si připraví zásobu bakulí. Druhé družstvo má za úkol projít touto cestou až k cíli (100 m od začátku). Každý střelec smí vystřelit na každého probíhajícího pouze jednou. Je-li běžec zasažen, zůstává stát na místě. Do pohybu se může dát až tehdy, když se chytne za pas některého nezasaženého spoluhráče. Počítá se, kolik běžců doběhlo až do cíle. Běžci jsou vypouštěni ze startu v intervalu 1min.

Vedoucí rozdělí oddíl na dvě družiny. Jedné rozdá lístky s obrázky květin, druhé družině lístky obsahující jejich názvy. Na daný povel se každý snaží najít příslušný druhý lístek u některého z hráčů. Vyhrává ten, který jej nejdříve najde.

Každá skupina má 46 lístečků se jmény přírodnin (nerosty, zvířata, rostliny). Vedoucí řídící hru si myslí jednu z přírodnin, které se nacházejí na lístecčích. Skupiny se postupně ptají na vše možné a podle odpovědí vyřazují nesprávné lístečky. Vedoucí smí odpovídat jen ano či ne. Nakonec zůstane každé skupině jen jeden lísteček. Bod získá družstvo, kterému zůstal ten správný lísteček.

K této hře budeme potřebovat nevelkou, ale zvlášť vybranou kytici z různých květin. Celkem bude v kytici 10--20 květin, z nichž každá má svou specifickou vůni. Před začátkem hry si je děti prohlédnou, dozvědí se názvy těchto květin a pokusí se poznat jejich vůně. Pak jednomu hráči zavážeme oči. Bereme z kytice jednu květinu po druhé a dáváme mu ji, aby si přivoněl. Ten musí podle vůně určit druh květiny. Nesmí se jí dotýkat rukama. Takovým způsobem má poznat všechny květiny z kytice. Za každou správnou odpověď budeme hráči počítat jeden bod.

Před začátkem pochodu oznamte: nasbírejte cestou po jednom listu od každého stromu nebo keře. Za každý z jich, který po příchodu na tábořiště budete umět určit, dostanete 2 body, za neurčený 1 bod.

Napíšeme pět až deset názvů stromů nebo keřů, které rostou v okolí tábora. Úkolem hráčů je přinést za deset minut jejich listy. Bod získává hráč, který v limitu deseti minut přinesl nejvíce správných listů.

Po smluvené pochodové trase pošleme napřed dva odborníky, strůjce ,,omylů přírody'. Ti vyhledávají a sbírají rozmanité části rostlin, které pak umisťují v absurdních kombinacích na rostliny jiné. Tak vzniká například lopuch kvetoucí jako kopretina, jabloň s šiškami či růže s plody černého bezu. Všechny své výtvory si po řadě zapisují. Všichni ostatní jdou s vedoucím a ,,omyly' vyhledávají, mohou si je i nenápadně zapisovat.

Za pochodu vyhledávejte rozmanité přírodniny, známé i nové a hned s nimi hráče seznamujte. Čas od času zastavte a ukažte na vhodný přírodní objekt. Každý si jej mlčky dobře prohlédne. V tomto okamžiku se dělí děti na dvě skupiny, na váhavce (nejsou si jisti) a ty, co se hlásí (ví to naprosto přesně). Vyberte jednoho z váhavců slovy ,,Šance pro...'. Vyvolený buď odpoví, nebo se šance vzdá. Za správnou odpověď získá 1 bod. Nebo naopak, vyberte jednoho z těch, kdo se o šanci hlásí. Ten získá za správnou odpověď body dva, za špatnou se mu ale jeden bod strhne.