Táborové hry
Družstvo, které začíná, zvolí jednoho hráče ze svého teamu, který se snaží ulovit členy teamu druhého. Co nejvíce se nadechne a začne vydávat zvuk hututututu, dokud mu nedojde dech. V poli protihráčů se může pohybovat pouze ve chvíli, kdy tento zvuk vydává, pro nadechnutí se musí vrátit ke svému teamu. Protihráče získává tak, že se jich snaží dotknout. Pokud se protihráče dotkne, přechází tento hráč na pole soupeřů. Pokud ale napadený team protihráče chytí a drží ho ve svém poli do jeho nadechnutí, zůstává naopak tento hráč v poli napadených. Družstva se střídají vždy po jednom pokusu. Důležité je, aby si teamy nevolili stále stejného útočníka a naopak se děti co nejspravedlivěji v této činnosti střídaly. Cílem hry je přetáhnout všechny hráče do jednoho teamu. Team, jehož pole zůstane prázdné, prohrál.
Družstvo, které začíná, zvolí jednoho hráče ze svého teamu, který se snaží ulovit členy teamu druhého. Co nejvíce se nadechne a začne vydávat zvuk hututututu, dokud mu nedojde dech. V poli protihráčů se může pohybovat pouze ve chvíli, kdy tento zvuk vydává, pro nadechnutí se musí vrátit ke svému teamu. Protihráče získává tak, že se jich snaží dotknout. Pokud se protihráče dotkne, přechází tento hráč na pole soupeřů. Pokud ale napadený team protihráče chytí a drží ho ve svém poli do jeho nadechnutí, zůstává naopak tento hráč v poli napadených. Družstva se střídají vždy po jednom pokusu. Důležité je, aby si teamy nevolili stále stejného útočníka a naopak se děti co nejspravedlivěji v této činnosti střídaly. Cílem hry je přetáhnout všechny hráče do jednoho teamu. Team, jehož pole zůstane prázdné, prohrál.
všichni hráči si stoupnou, nebo sednou do kruhu tak aby na sebe viděli. Jeden stojí uprostřed a předá hráči tužku.Při tom řekne třeba rovně úkolem dalšího hráče je předat tužku dál a říct rovně nebo křížem předal li ji správně řekne mu vedoucí správně, v opačném případě špatně. Úkolem je přít na to co je správně nebo špatně? Většinou si všichni myslí že je to v pozici předávané tužky. Ale stačí se podívat na nohy, v jaké pozici je předávající má -) je to třeba výborná hra do vlaku, nebo do deště.
Hráči jsou rozděleni na dva stejně silné týmy. Na dostatečně velkém hřišti vytvoříme tři brány na každé straně na okraji hřiště (kruhy o průměru cca 2 metry, rozložení jako kruhy v opravdovém Famfrpálu - viz obrázek). V každém týmu se určí dva „odrážeči“ a „chytač“. Ostatní hráči představují klasické útočníky a obránce. Do posledního detailu je hra popsána v přiloženém PDF, které zpracovali Tojstoraci!
Hru můžeme hrát ve družinách nebo (při menším počtu - do deset hráčů) také ne jednotlivce. Hraje se na několik kol, za kždé kolo získá body jeden subjekt (družina či jednotlivec), body se sčítají, vyhrává ten s největším počtem bodů. Cílem každého kola je přinést věco podle zadání, a to (opět podle zadání) co nejvíce neo ci nejrychleji. Věci, které se nosí, můžou být odkudkoliv (případně můžeme vymezit území - např. jídelna, klubovna, pokoje...) a po každé kole se vrátí zpátky. Jednotlivé úkoly můžou znít například takto: 1) Přineste mi co nejvíce věcí začínajích na T (nosí se tužka, trepky, tepláky...) - časovém limitu jedné minuty. 2) Přineste věci, jejichž první písmena vytvoří slovo BOUŘKA, KOŠTE, LAPTOP, KOČKA, ŽIDLE, atd. 3) Přineste mi co nejvíce červených věcí - v časovém limitu jedné minuty. 4) Přineste mi pět zelených věcí 5) A tak dále... fantazii se meze nekladou.
Před začátkem hry se po lese se rozhází papírky se zvířátky. Když hra začne, vpustí se děti do lesa a musí lovit. Podstata hry spočívá v tom, že lov probíhá pusou bez užití rukou. Děti tak najdou papírek, padnou na kolena a pusou ho uchopí. Pak utíkají k vedoucímu, který za dané zvířátko zapíše počet bodů. Většinou platí, že velká zvířátka jsou za víc bodů než malá. Děti tak loví hlavně slony, koně, lvy a podobné. Myška nechá každého klidným. Aby hra nebyla nudná, je do lesa vpuštěna hlídka - jedná se o vedoucí nebo praktikanty, kteří loví zvěř. Děti se pak musí před nimi uchránit. Pokud vedoucí dítě chytí, to na místě polapení vyplivne obsah tlamy a musí jít lovit jinam. Protože je možné najednou mít v puse více papírků, tak hlídka primárně chytá děti, které jich mají víc - o to větší akce pak hru provází.
Tábor obsadí bílé tváře (vedoucí). Každý oddíl má své stanoviště – cca 200 m od tábora. Odtud po odpískání začátku vyráží k táboru, ve kterém jsou rozmístěny lístečky se šestimístnými až osmimístnými kódy. Jeden z družiny (může být i praktikant) zůstává a zapisuje kódy, které mu ostatní řeknou. Ti si musí kód zapamatovat, lístečky musí zůstat na místě. Můžou si jich současně zapamatovat i více. Když však někoho vedoucí uvidí, zavolá si ho a podrobí „mučení“. Mučení se skládá z opakování básničky s písmenky a čísly, aby zajatec zapomněl všechny kódy, které si mezitím zapamatoval. Po propuštění z mučení se musí nahlásit na svém stanovišti a poté teprve znovu vyrazit do tábora. Vyhrává ten oddíl, který má nejvíce správných kódů.
Čtyři vedoucí představují čtyři lupiče (případně jiný počet podle počtu družin), kteří vyloupili banku v nedalekém westernovém městečku. Navzájem si však poskytují alibi. Děti byly požádány o pomoc při výslechu. Každá družina má k dispozici na 10 minut jednoho podezřelého a musí pomocí otázek a jeho odpovědí dokázat, že alibi mají smyšlené. Po deseti minutách se jednotliví podezřelí u skupin střídají. Každý oddíl si přitom zapisuje nesrovnalosti ve výpovědích jednotlivých podezřelých důkazy a k nim i čas, ve kterém to zjistili. Boduje se počet nesrovnalostí a v případě shodnosti rozhoduje i čas.
Každý oddíl se rozdělí na 3 lovce a zbytek zvířat (1x orel, 3x medvěd a zbytek bizoni). Každý dostaneš zápěstí barevný pásek a 3 barevné lístečky coby životy podle toho, co je zač (lovec – černá, orel – modrá, medvěd – žlutá, bizon – červená). Na herní plochu se nejdříve vypustí zvířata, poté i lovci a ochránci zvířat (vedoucí). Cílem lovců je pochytat co nejvíce cizích zvířat, přičemž orel má hodnotu největší (3 body), poté medvěd (2 body) a nejnižší bizon (1 bod). Chycení rovná se dotyk. Při chycení odevzdá zvíře jeden život lovci a ten jej nechá běžet (žádný jiný lovec nesmí čekat v nejbližším okolí). Pro zvíře hra končí, ztratí-li všechny životy. Lovci se musí mít na pozoru i před ochránci zvířat (vedoucí). Když jsou lovci chyceni, musí odevzdat všechny své dosud nashromážděné lístečky, přičemž ochránci je můžou průběžně odevzdávat svému vedoucímu na startu, kde jsou všechny lístečky už nedotknutelné. Počítá se celkový počet lístečků: jak uchráněných zvířaty, tak získaných lovci, podle bodů uvedených výše.
Každý družina má za úkol vymyslet se a naučit nějaký indiánský tanec, do kterého se všichni aspoň na chvíli zapojí. Tance se předvádí u večerného ohně. Použít můžou družiny jakékoliv pomůcky. Hodnotí se vzhled účastníků, samotný tanec i to, nakolik se ho zúčastnili všichni členové.
Úkolem družiny je vyrobit z přírodních materiálů v časovém limitu takové plavidlo, které všechny (nemusí najednou) členy družiny převeze přes nějakou vodní plochu. Hodnotí se přitom vzhled, efektivita (zda se nepotápí, jak je rychlé… atd.) a jak moc mokří se dostanou členové na druhý břeh. Pokud plavidlo vydrží, může se svézt i někdo z vedoucích, aby plavidlo prověřil „z blízka“.
Úkolem každé družiny je co nejrychleji udělat 1000 polínek přiměřené velikosti a tloušťky. (Tento počet zabere celé dopoledne, případně můžeme zadat čas a vítěze určíme podle toho, kdo udělá polínek více). Současně můžeme hodnotit i kvalitu polínek – tloušťku, délku, kvalitu dřeva…
Družina dostane 15 minut na přípravu. Cílem každé družiny je přenést oheň na vzdálenost 50–200 metrů (vybíráme vhodný terén, abychom nezpůsobili požár). Družina zapálí oheň u ohniště a musí jej pak bez přikládání přenést. Na tomto místě musí oheň hořet nejméně ještě 15 vteřin. Pořadí určujeme podle času, ve kterém se to družinám podaří. Závodí všechny družiny najednou.
Trasu o délce cca 1–3 Km vyznačíme fáborky. Uděláme cca 5–8 rozcestí se třemi cestami – vždy dvě budou slepé, ty po 100 metrech označíme lebkou. Družiny se rozdělí do dvojic (věkový průměr stejný – tj. mladší se staršími). Dvojice vypouštíme v intervalu 2 minut – startovní čas každé dvojici zapíšeme na soutěžní kartičku (A6). Cílem dvojice je proběhnout co nejrychleji a získat přitom razítko (to je umístění někde v polovině trasy, je to pojistka, že děti proběhly trasu skutečně podle fáborků, neumisťujeme ho do slepé cesty, ale na rozcestí). Na rozcestí si dvojice vždy vybere jednu trasu. Když na jejím konci bude lebka, musí se vrátit na rozcestí a zkusit jinou cestu. Stopuje se čas druhého z dvojice. Porovnávají se výsledné časy družin (součet časů dvojic).
Oblast v lese (cca 200 x 200 metrů, nejlépe rozdělenou cestou, dvěma cestami) rozdělíme na čtvrtiny – do kříže. V každé oblasti jsou rozvěšeny na stromech listy s informacemi – co list, to jedna budova městečka. Každá budova má vlastní název a dále čtyři doplňují informace (např.: „Ranč u kulhavé krávy správce: John Vidle počet skotu: 308 z toho samic: 79 počet blech: 187 678 469“ nebo „Městská banka zabezpečení: vysoké počet vykradení 8 počet zlatých cihel: 405 otevírací doba: 10:00–16:00). Každé městečko, tj. každá část hrací plochy má obdobné budovy, jen s jiným názvem a jiným informacemi. Každé družstvo obsadí jednu část a zřídí si základnu, kde bude sedět vedoucí. Cílem týmu je získat co nejvíce informací o budovách z jiných městeček a zároveň zabránit soupeřům, aby získali informace o jejich městečku. Obrana funguje na dotyku. Chycený hráč se musí vrátit na své území a poté může zase pokračovat ve hře. Informace, která hráči získají, zapisuje vedoucí na základně. Získané informace bodujeme takto: Za každou informaci o budově je jeden bod, ovšem jedině tehdy, zná-li družina název budovy (bez názvu tedy nedostávají nic). Za kompletní informace o budově dostávají jeden extra bod navíc.
Na území cca 50 x 50 metrů se pohybují 3 střevní potíže (vedoucí): průjem, zácpa a střevní chřipka. Jednu stranu území tvoří startovní čára, na druhé straně sídlí hajzlbába, která tomu, kdo k ní pronikne, dá jeden útržek toaletního papíru. Z každé družiny se na hrací ploše smí pohybovat jen dva hráči (pár minut před koncem zvýšíme na tři), pravidelně se střídají. Každý hráč má tři životy (lísteček barevného papíru). Když jej v hrací ploše chytne nějaké střevní nemoc, musí jí odevzdat jeden život. Kdo přijde o všechny své životy, vypadává ze hry až do konce. Náhradní život může získat od doktora, který se taktéž pohybuje v poli – stačí, když jej chytí. Vítězí ta družina, která bude mít na konci nejvíce útržků toaletního papíru.
Zaregistrujte se!
Neuniknou vám žádné novinky a slevy, tábory si můžete ukládat, hodnotit. Dejte vědět, na kterém táboře jste byli a najděte dávné přátele.