Táborové hry

Vítězí ta družina, která sežene nejvíce věcí ze seznamu, případně ta, která je přinese všechny jako první. oSeznam věcí: Kompot, recept na buchty, hrníček lesních plodů, sedmikráska, jedlá houba, tři ulity, brouk, noviny s co nejstarším datem vydání (můžeme udělit bonusové body podle pořadí), vajíčko, placatý kámen, cihla…

Cílem družiny je projít trasu v co nejrychlejším čase a splnit všechny úkoly. - Jelito: 6 lidem se na čelo napíše fixem „JELITO“ - záleží na domluvě. - Perly: Větší nádoba se naplní zbytky jídla (zamíchat, ať je to co největší šlichta) a nahází se do ní 5 skleněnek, 5 různých lidí je musí vytáhnout. - Puding: Misku s pudingem je třeba sníst bez pomoci rukou – podílejí se alespoň 4 lidé. - Plížení: 4 lidé se musí proplazit pod „ostnatým drátem“ – rozrytí a namočení půdy je bonus – za dotyk časová penalizace (1 minuta za 1 dotyk). - Psí konzerva: Minimálně 3 lidé se musí podílet na snězení jedné psí konzervy -– možnost vzdaní úkolu a přijmutí časové penalizace (5 minut za každého, který chybí do počtu 3 lidí, tj. max. 15 trestných minu). (Obsah psí konzervy jsme nahradili uvařenou rýží a mletým masem s rosolem, aby si případně nikdo nestěžoval – tento fakt jsme dětem řekli ale až po skončení hry.) - Pálivé papričky: Minimálně 3 lidé musí sníst pálivé papričky – možnost vzdaní úkolu a přijmutí časové penalizace (3 minuty za každého, který chybí do počtu 3 lidí, tj. max. 9 trestných minut.) - Pavouci: Ve třech zahalených nádobách jsou v každé schované tři skleněnky, Tři lidé je musí vytáhnout. Tvrdíme, že v nádobách jsou: pavouci (šťopky od hroznového vína), žížaly (gumové žížaly v blátě) a mravenci (jehličí). - Vajíčko: Jednomu z družiny se na hlavu rozklepne syrové vajíčko. - Bláto: Celá družina musí naboso projít rozbahněným územím (nejlépe aby se děti bořily po kotníky).

Na trase 1–3 Km rozmístíme cca 80 stanovišť. Každé stanoviště tvoří lísteček s pořadovým číslem (stanoviště rozmisťujeme právě podle těchto čísel), s částí příběhu a s úkolem. Úkol má většinou takovouto podobu: „Hrdina váhá. Má jít se vylodit na ostrově, nebo pokračovat v plavbě? A) vylodit se – jdi na stanoviště číslo 4 B) pokračovat v plavbě – jdi na stanoviště číslo 5.“ Tři úkoly mají podobu v časové penalizaci (čekání, hlídají vedoucí na trati), ve dvou případech musí hráči vyhledat doktora a získat od něj lék (razítko) a dvakrát se musí dokonce vrátit na start a zkusit hru od začátku. Když budou hráči dobře volit, projdou jen cca půlku stanovišť, nebudou nikde čekat, muset hledat doktora ani se vracet zpátky. Podle počtu a věku hráčů může hrát každý buď za sebe, nebo utvoříme dvojice. Každá dvojice dostane papír/čtvrtku (A5) a tužku, na kterou budou zapisovat přesný průběh své trati (tím zamezíme podvodům). Počítá se výsledný čas potřebný na absolvování celé trati. Dvojice vypouštíme v intervalu dvou minut (na jejich papír zapíšeme startovací čas). Jestliže započítáváme hru do družinového bodování, sečteme nakonec časy všech členů družiny. V místech, kde se příběh rozdvojuje/roztrojuje, vymyslíme dvě/tři různá pokračování, z nichž jedno je podstatně delší (zahrnuje časovou penalizaci, nebo projití více dalších stanovišť), nakonec se ale příběh zase dostane do stejné linie (například při volbě zda se vylodit nebo pokračovat v plavbě se příběh zase spojí na ostrově, protože možnost pokračovat v plavbě v sobě ponese časovou penalizaci za bouři a přepadení piráty, načež doplují zpět na ostrov, protože jim došly zásoby).

Upozornit hráče na to, ať bedlivě poslouchají a pamatují si co nejvíce. Poté jim přečteme pohádku. Následně se ptáme na připravené otázky. Ve družině se děti radí. Za každou správnou odpověď je bod. Vítězí družina s nejvíce body. Pokud píšeme vlastní pohádku, připravujeme do textu chytáky – např. složitá jména, velká čísla, výčty (např. „Hloupý Honza si na cestu zabalil šáteček s buchtami, koláčky, záviny a škvarky.“ Otázka: Co si Honza zabalil na cestu?) Modifikace pro jednotlivce: Hru lze hrát i na jednotlivce – každý hráč hraje sám za sebe, píše si vlastní odpovědi, které my následně vyhodnotíme. Pořadí určuje počet bodů, je možno určit věkové kategorie a podle nich nastavit handicapy.

Vedoucí čte text, po cca pěti větách čtení přeruší (nejlépe uprostřed věty). Cílem hráčů je uhádnout, jaké slovo bude následovat. Příklad: „Bylo, nebylo… Za sedmero horami a za sedmero – “ Hráči mají doplnit slovo „řekami“. (Náročnost volíme podle věku dětí.) V menším počtu či u menších dětí můžou hráči své tipy vykřikovat a bod dostává jen jeden – ten, kdo slovo uhádne jako první (pak nepotřebujeme tužku a papír pro děti). Ve větším počtu je lepší, aby hráči psali své tipy na papír a následně dostali bod všichni, kteří slovo uhádli. Bodovat lze jednotlivce zvlášť či jejich body sečíst podle družin. Modifikace pro družiny: Při družinovém boji můžeme zvolit těžší texty, respektive vynechávat těžší slova. Družiny mají následně čas na poradu, každá se musí shodnout na jednom slovu. Bod dostává, jestliže slovo uhádne.

Cílem družiny je získat co největší počet klacíků ( šavlí). Na začátku hry mají hráči cca 5 minut na prohlídnutí hrací plochy, tj. možnost zjistit, kde se jaký klacík nachází. (Zde je možno v družině taktizovat – každý člen si bude pamatovat určité klacíky, dohromady bude mít družina přehled o všech). Startovací místo je na hranici hrací plochy. Rozhodčí vyhlásí náhodně jedno číslo – to musí družina přinést. Z každé družiny vybíhá nejprve jen jeden člen po třiceti sekundách neúspěšného hledání se přidává druhý, po dalších třiceti sekundách třetí atd. (stopuje rozhodčí). Kdo najde klacík s požadovaným číslem, zakřičí „Mám“, načež se všichni vrací na start. Družina si klacík nechává u sebe. Jestliže ani po dvou minutách není klacík nalezen, přidává se nové číslo, tj. hledají se zároveň dvě (tři, čtyři…) čísla hráči se z pole stáhnou, až když jsou všechna vyhlášená čísla nalezena – do té doby počet hráčů na hracím území narůstá. Hráči se ve družině nemusí přesně střídat (může běžet vždy ten, kdo ví), ale vedoucí by měli dohlédnout na to, aby střídání bylo spravedlivé. Nemusíme vyčerpat všechny připravené klacíky (hra by byla moc dlouhá, ale při menším počtu připravených klacíků to na konci mají hráči velmi lehké). Vítězí družina s největším počtem donesených klacíků.Modifikace pro jednotlivce: Ve více než cca 15 hráčích je lepší vytvořit týmy, jinak je příliš mnoho hráčů v hracím poli a většina z nich se bude zpátky vracet vždy s prázdnou, což je bude demotivovat. Je vhodné, aby hráči byli přibližně stejně staří, jinak mají starší výhodu (možno utvořit např. věkové kategorie). Při vyhlášení čísla vybíhají všichni najednou když je klacík nalezen, všichni se vrací. Přinesené klacíky si nechávají na hromádce na startu. Pořadí určujeme podle počtu.

Jeden hráč je malá kočička, zbytek hráčů sedí v kruhu kolem. Kočička si vybere jednoho z kolemsedících a začne na něj mluvit. Říká: „Mňau, já jsem malá milá kočička a potřebuju pohladit. Pohladíš mě, prosím?“ Hráč odpovídá: “Milá malá kočičko, já tě nepohladím.“ Pokud se během tohoto dialogu „oběť“ rozesměje, stane se kočičkou a celý postup začíná od začátku (doporučuje se zakázat „oplátky“). Pokud se hráč nerozesměje, kočička hledá jinou „oběť“ a znovu začíná dialog.